obecně, r. 1413, 1414. 355
bez Janka druhého poručníka wědomie chtěl sám swû řečí dělati, a Frama pro
smrtedlnú nčmotu již mluwiti nemohl, jakož konšelé poslední znají, že ten: druhý
nedokonalý kšeft moci nemá, a že Prokop swû feti w cizie zbożie nemluwného
člowčka kšeftowati nemohl, a také zápisuow w méstskych knéhách boriti nemohl.
A my też za práwo nalezujem, a tak waseho dobre nalezeného ortele potwrzujem
tiemto listem. Datum anno domini MCCCCXIII, feria VI post festum S. Luciae vir-
ginis gloriosae.
18.
Purkmistr a radda nowého města Pražského Staroměstským k známosti přiwozují
odwolání Prokopa z Rakownika we pii s Jankem Olbramowic o porudenstwi nad kiaftem
Frany Olbramewic.
1414, 22 Febr.
Appellatio secunda in antiquam Civitatem Pragensem in factis Johannis
Olbrami et Procopii de Rakownik.
Pani w řádu sprawedliwosti seznaní , súsedě naši dobří! Ku libostnému žá-
dání wašemu jest hotowa dobrowolnost naše. Pře tuto popsaná otwoláwáním k wám
přicházie. Frana Olbramowic, mèstènin náš, kdy jměl umřieti, učinil swé poslednie
rozkázanie, kšeft statku swého. Toho kseftu uéinil poručníky Janka bratra swého
wlastnieho, nedielného, a Prokopa z Rakownika měštěnina waseho. Potom sè ti
poručníci swadili, że Janek dawal winu Prokopowi; kdyż Frana kšeft učinil, k tomu
zawolal dwúů konšelů z raddy, a oba poručníky přitom byla; a když sě konšelé a
porućnici po kżeftu roześli, tehdy Prokop ihned tu hodinu zawolaw jini dwu kon-
żeli krom raddy, kteriz o prwniem kàeftu nic newédéli, také druhému poručníku
o tom nedaw wédéti, chtél, by Frana jiný kšeft učinil, a Frana již mluwiti ne-
mohl ; jakož o to prwé ortel byl k wám do starého města podán, a wy prwniemu
kšeftu moc dali, a druhý otsúdili. Tak ta pře stála až do nás nynějších konšeluow.
Pak již Prokop přišed před ny, žádal, by byl poručenstwie zbawen, ačby to mohlo
býti; a řka, žeby jeho stará radda, kteráž před námi byla, toho poručenstwie zba-
witi nechtěla. A my jemu toho potaz dali až do třetieho dne, a potom ku wašemu
žádání ještě dále, chtělliby se pro pokoj toho poručenstwie zbawiti; neb sme byli
srozumeli, żeby Janek pro některé příčiny jeho prázden byl. Zatiem sme starů
raddu obeslali. Ta wyznala, kdyż Prokop žádal, by byl poručenstwie zbawen, ze
jemu radda řekla: Prokope! položili sme wám dobrotiwý rok, do toho roku tebe
poručenstwie nezbawujem; a že prwé, než se strany před raddu wrätily, stará
radda s konżelstwie ssazena. Také stará radda wyznala, že Prokopowi poručen-
stwie neptirekla ani piisüdila. Potom přišed před ny Prokop s potazem, fekl, że
jemu prietelé neradie, by sé toho poruéenstwie zbawil. Tehdy Janek řekl: Milí
