350 B. VIII. Zápisy Pražské
práwo při tuto psané takýmžto ortelem do Starého města: Hotownost naše wám
ku libosti, wzácní, rozumní pání! Zprawenie žádámy pře tuto psané. Jeden towariš
řádu Zäkowskeho küpil dw& kopě platu wěčného na jedné lázní w našem městě.
Ten šel do Říma; a prwé než do Říma šel, přikázal lazebnici, u niež plat kúpil,
by list městským řádem na ten plat zjednala a ten list jeho wlastní sestře dala, a
ta sestra w jednom městečku na zemi bydli; a wweom listu psáno jest, ktożby ten
list s dobrů wolí toho, jenž plat kúpil, jměl, by wšeckna práwa w tom listu: psaná
jměl. A kdyż list dokonán, tehdy sé nahodil jeden panoše, kterýž má ženu toho
rodu jako žák; při tom lazebnice list žákowě sestře poslala, aby jí ten list dal.
To ten panoše slíbil učiniti a řka: Milá paní! by ten list za tisic kop stál, nejměj
péče, wždyť jí ten list dám. A toho ten panoše, jakož lazebnice i sestra tůžie,
neučinil, ale sobě list zachowal; a zatiem żak w Římě umřel. Tehdy sestra žákowa
nařekla práwem před námi lazebnici z toho listu; a lazebnice otpowěděla: Poslalat
sem ten list po tom panoSi, jmenowawsi jeho. Sestra řekla, ze ji ten panose listu
nedal. Potom ten panose pred ny do raddy prisel a žádajíc, bychom lazebnici
k tomu drželi, by jemu úrok dala wedle listu, w němž psáno, kto list jmà s dobrü
woli žákowů, by plat bráti jměl, a toho listu chtël priepis ukäzati, ale prawého
listu ukázati nechtěl, leéëbychom jemu slibili list wrâtit. A my jemu list slibili
wrótiti a wrâtili, a ten den panose ten sè podwolil na zajtiie dobrym swèdomim
ukázati, žeby ten list s toho žáka, jenž w Římě umřel, dobrů wolí jměl, a žeby
jemu lazebnice ten úrok prwé dáwala. Na zajtiie ten panose a pán jeho s ním
w naši raddu přišli. Tu panoše nižádného swědomie nepiiwedl, by ten list s toho
žáka s dobrů wolí jměl, nebo by jemu lazebnice prwé úrok dáwala; nez rekl, by
lo sam swym swedomim ukázati chtěl a toho bližší byl. Tu pán toho panoše žádal,
by jeho panoši úrok byl dán wedle listu, a žeby na něho práwa dosti chtěl udati,
ktoby práwa žádal. Na to lazebnice odpowèdèla: Tento úrok jest w tomto městě,
a list jest pod mèstskÿmi petetmi; trwäm präwu, 2e o ten plat a list jinde süd
nejmá býti, a wedla swědomie jednoho kněze, jemuž jest hodno weriti. Ten knèz
wyznal pod swym dóstojenstwim, że přitom byl, kdyż lazebnice tomu panośi list
dala, by jej sestře toho, jenž w Římě umřel, dodal, a on to učiniti slíbil. Tu pak
lazebnice na prawo wolala a rekla: Mili pani! Tento list weera gleit jmel a jest
wrácen, ale dnes ku prawu polożen bez gleita; protoz ja ten list stawuji na prawo.
Tak obě straně za prawo prosili Tu sme my, srozuméwse zalobam i otpowèdèm
obojích stran, ortel we jméno božie wyřkli takto: Pohawadz panose sé podwolil
dobré swedomie wésti, by ten list s žákowů dobrů wolí jměl, a toho neučinil, a
lazebnice swědomie wedla, že jemu list dala, by jej dále sestře žákowě dal, a toho
neučinil; že sestra k tomu listu a platu bližšie jest než ten panoże. Ten ortel
wydán ten üterj po swatém Antonii, léta buozieho tisíc étyri sta a dwanádcte let.
