EN | ES |

Facsimile view

795


< Page >

w královstwí Českém, r. 1419. 327

tečným Janem Ilburkem z Wiesowic s strany druhé, tak jakoż jmenowany knieże winil jest a wini jmenowaného Ilburka, zeby jemu byl zawázán üradem, kdyz jest přijat w úřad od slawné paměti paní Johanny králowé Ceské, a tu že jest tomu dosti neučinil, a že nad ním zrádnč, nepráwč a nešlechetnč učinil jest, a na to jest wedl swědky, najprwé urozeného Oldřicha Medka z Waldeka, a slowůtného Jana z Běškowic, a ti swědčili takto: že jest jich prosil jmenowany Ilburk, aby prosili kniežete, aby se ráčil přimluwiti, aby byl úředníkem na Teplici; druhé swè- domie wedl Jungl Tosa, kterýžto wyznal jest: když jest týž Ilburk učiněn úřední- kem na Teplici, že jest z rozkázanie králowé téhož Ilburka zawázal slibem k krá- lowé ruce; a potom když bylo po smrti slawné paměti králowé, přijel jest týž Ilburk k kniezeti Hynkowi na Poděbrady za gleitem, a tu knieže Hynek odwedl se s nim sam, i mluwil s nim, pokudź jeho potřeba kázala; a potom přiwolal jest slowütné Zbyhka z Buchowa a Boriwoje z Krasowic, a ti wyznali su takto: że knieże Hynek zawázal jest téhož Ilburka, aby se k němu wérné a práwé s tiem zámkem zachowal, a on jmenowany Ilburk prosil, aby ty wéci byly w tajnosti zachowány pro jeho některé pilné potřeby. Potom týž knieze Hynek wedl jest opét dwa swédky, slowütné Jana z Dobřenic a Marše z Lazec, a ti wyznali takto: když jest knieže odjel wen z země, že k němu přijeli na Teplici rozkázaním kniežecím , a žáda- jíce toho od kniežete na témž Ilburkowi, aby lidi swolal, a je k knézi Hynkowi a k knězi Jindrichowi zawázal; a tyz Ilburk k tomu jest řekl, že se tomu diwi, proč toho na něm žádají, a dokudž jest knieže w zemi byl, že toho na něm žá- dáno nebylo, a že tomu rozomie, že jest to náwod kněze Jindřichuow, a že se jemu toho nezdá učiniti, než když knieže zase přijede, że se proti knieżeti mieti bude, jako na dobrého člowčka slušie; a mezi jinými řečmi knieže Hynek i toho jest dotekl:. ze jest jemu hodnéji wériti i jeho swédkuom, neli témuz Ilburkowi, a přitom žádaje sprawedliwého rozsudku wedle práwa. Proti tomu tyż Ilburk od- pieral jest takto mluwě: že jest jakž žiw úředníkem jeho nikdy nebyl, ani jemu co slibowal, nežli králowé, a že nikdy od králowé k kniežecie ruce zawázán nebyl; a že ti swčdci jemu nic ke škodě nejsů, a že jsů kniežecí úředníci, služebníci a náchlebníci, a že oni jeho cti odswčdčiti nemohů; ani kdy co k úřadu slibowal, než že jest toliko byl služebníkem kniežecím swobodným přikázaným do swé wuole; a také prawil tyz Ilburk: že wyššiemu sebe, i rownému sobě, i každému swé cti hájii chce jako na dobrého éistého swé cti zachowalého élowëka slusie; a mezi jinými řečmi řekl jest týž Ilburk: že jest jemu knieže slibil, že jeho chce při jeho sprawedlnosti zachowati; a knieže řekl: znám se k tomu, ale dopowěz nač sem to slibowal? a tyż Ilburk rekl proti tomu: na to, že ste mi prawili, że k tomu zamku sprawedlnost mate, a k tomu jsem hotow, ktożkoliwsk, bud král JM, anebo ty knieže k tomu sprawedlnost mieti budete, a bude mi to pány nalezeno, hotow



Text viewManuscript line view