Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
w královstwí Českém, r. 1419. 327
tečným Janem Ilburkem z Wiesowic s strany druhé, tak jakoż jmenowany knieże
winil jest a wini jmenowaného Ilburka, zeby jemu byl zawázán üradem, kdyz jest
přijat w úřad od slawné paměti paní Johanny králowé Ceské, a tu že jest tomu
dosti neučinil, a že nad ním zrádnč, nepráwč a nešlechetnč učinil jest, a na to
jest wedl swědky, najprwé urozeného Oldřicha Medka z Waldeka, a slowůtného
Jana z Běškowic, a ti sů swědčili takto: že jest jich prosil jmenowany Ilburk, aby
prosili kniežete, aby se ráčil přimluwiti, aby byl úředníkem na Teplici; druhé swè-
domie wedl Jungl Tosa, kterýžto wyznal jest: když jest týž Ilburk učiněn úřední-
kem na Teplici, že jest z rozkázanie králowé téhož Ilburka zawázal slibem k krá-
lowé ruce; a potom když bylo po smrti slawné paměti králowé, přijel jest týž
Ilburk k kniezeti Hynkowi na Poděbrady za gleitem, a tu knieže Hynek odwedl se
s nim sam, i mluwil s nim, pokudź jeho potřeba kázala; a potom přiwolal jest
slowütné Zbyhka z Buchowa a Boriwoje z Krasowic, a ti wyznali su takto: że knieże
Hynek zawázal jest téhož Ilburka, aby se k němu wérné a práwé s tiem zámkem
zachowal, a on jmenowany Ilburk prosil, aby ty wéci byly w tajnosti zachowány
pro jeho některé pilné potřeby. Potom týž knieze Hynek wedl jest opét dwa swédky,
slowütné Jana z Dobřenic a Marše z Lazec, a ti sů wyznali takto: když jest knieže
odjel wen z země, že sú k němu přijeli na Teplici rozkázaním kniežecím , a žáda-
jíce toho od kniežete na témž Ilburkowi, aby lidi swolal, a je k knézi Hynkowi
a k knězi Jindrichowi zawázal; a tyz Ilburk k tomu jest řekl, že se tomu diwi,
proč toho na něm žádají, a dokudž jest knieže w zemi byl, že toho na něm žá-
dáno nebylo, a že tomu rozomie, že jest to náwod kněze Jindřichuow, a že se
jemu toho nezdá učiniti, než když knieže zase přijede, że se proti knieżeti mieti
bude, jako na dobrého člowčka slušie; a mezi jinými řečmi knieže Hynek i toho
jest dotekl:. ze jest jemu hodnéji wériti i jeho swédkuom, neli témuz Ilburkowi,
a přitom žádaje sprawedliwého rozsudku wedle práwa. Proti tomu tyż Ilburk od-
pieral jest takto mluwě: že jest jakž žiw úředníkem jeho nikdy nebyl, ani jemu co
slibowal, nežli králowé, a že nikdy od králowé k kniežecie ruce zawázán nebyl;
a že ti swčdci jemu nic ke škodě nejsů, a že jsů kniežecí úředníci, služebníci a
náchlebníci, a že oni jeho cti odswčdčiti nemohů; ani kdy co k úřadu slibowal,
než že jest toliko byl služebníkem kniežecím swobodným přikázaným do swé wuole;
a také prawil tyz Ilburk: že wyššiemu sebe, i rownému sobě, i každému swé cti
hájii chce jako na dobrého éistého swé cti zachowalého élowëka slusie; a mezi
jinými řečmi řekl jest týž Ilburk: že jest jemu knieže slibil, že jeho chce při jeho
sprawedlnosti zachowati; a knieže řekl: znám se k tomu, ale dopowěz nač sem to
slibowal? a tyż Ilburk rekl proti tomu: na to, že ste mi prawili, że k tomu zamku
sprawedlnost mate, a k tomu jsem hotow, ktożkoliwsk, bud král JM‘, anebo ty
knieže k tomu sprawedlnost mieti budete, a bude mi to pány nalezeno, hotow
