w králowstwí Českém, r. 1476. 309
děli řádem a súdem zemským, mocí na sè nižádnů nesahajíc; tak se jim i ještě
rozkazuje, aby na tom přestali. | Než tato winěnie, kteráž sů k sobě obojí mlu-
wili, zdá se KM“ a pánuom, že nejsů přátelská ani strýcowská, a že jsů sobě jiným
powinni podlé krwe a příbuznosti, a žeby lépe bylo, aby toho nechali a tiem sebe
newinili; a že tu s obů stran KM“ a pány nenie nalezeno, co by jich cti škoda
anebo újma měla býti tiem jich s obů stranů winění. A proto se jim rozkazuje,
aby zachowali pokoj mezi sebů, psaním i také řečí ničímž sebe nedotykajic k ne-
slušnosti swé cti. Jestli žeby pak strana která nechtěla tohoto našeho a panského
rozkázanie zachowati, a z toho žeby wystüpila, k takowým aneb k takowému měli-
bychom se jakožto k neposlušnému, a k poslusné strané milostiwé a sprawedliwe.
A jestli zeby pres to widy nezdalo se které strand od takowych winéni piestali,
jakožby lépe bylo, aby nechali, král JM“ se pány rozkazuji jim, aby sebe winili
pied prawem a südem zemskym. Actum in consilio majori anno et die ut supra.
19.
Mezi Janem Přebozským a mezi Jiříkem z Zeletawy a Magdalenau manżelkau jeho.
1416, 29 Jun.
Anno domini 1476, sabbato post festum S. Johannis bapt.
W té při, kteráž jest mezi panem Janem Přebozským s jedné, a Jiříkem
z Żeletawy a Magdalenü manZelkü téhoz Jirika s strany druhé, o dědiny we
Phowé: jakož jest nadepsany Jan Prebozsky prawil, żeby ona Magdalena zwedla
se úřadem zemským na též dědiny we Pňowě, a żeby taż Magdalena to ućinila
proti smlüwé, kteráz se jest z rozkázanie KM" a panského stala na súdě zemském
sedicími skrze přátely jich, jakožto pak táž smlůwa dskami zemskými zapsaná to
w sobě šíře zawierá a wyswědčuje; a on Jan Piebozsky proti temuż zwodu ućinil
jest odpor dskami zemskými, prawě, že ona Magdalena na ty dědiny zwodu jest
učiniti neměla , a że to chce okázati přede pány, když jemu toho potřebie bude:
KM' se pány raddami swými, slyšewše jich pře i odpory obojích stran, a porozo-
měwše, 2e ta wéc k práwu zemskému prislusie, jakoż pak ona Magdalena zwod,
kterýžto učinila na ty dědiny úřadem zemským, a on Jan Přebozský také proti
tomu odpor jest we dsky zemské wlożil, JKM' ráéil jest rozkázati: aby o tu wéc
práwem zemským sebe hleděli, ač budeli se jim zdáti. Toto také přitom primie-
něno jest: jakož on Jan Přebozský ku pomoci swé pře prawil jest tak, kterak jest
prwé mnohokrát obsielal listy KM“ jeho Jiříka a Magdalenu, chtěje je z toho wi-
niti, a oni Jit a Magdalena Zeby nestáwali k takowému obesláni, a že se jemu
Prebozskému zda, żeby skrze tu wéc na nich tu pii obdrżeti mienil: i to se jemu
nezawierä, ać bude se jemu zdáti ku pomoci to wzieti, kdyż ku prawu piijde;
