w krälowstwi Ceském, r. 1415. 299
šewše jich široké řeči, žaloby i odpory, ráčil jest to s pilnosti waziti, a takto ráčil
mezi nimi wyřeci a wypowiedá: poněwadž on Bohuše i také nebožtík Ctibor byla
sta oba poddaná JKM“, a on Bohuše newznášel a neZalowal toho KM“, byl-liby
jemu co winen, a w tom jest sáhl na něho mocí swü, a jemu škodu učinil: aby
tu škodu, kterúž Zrucskému učinil i také lidem jeho, aby to zaplatil; což jest
Zrucskému wzato, aby to Zruckym zaplatil; a co lidem, to také aby lidem jich
zaplatil a to podlé slušnosti, wšak tak: jestli žeby oč ruoznice byla, aby toho na
hejtmanu a na raddě toho kraje obojí přestali, a cožby oni jim dále rozkázali, aby
obojí na tom přestali. Což se pak ohně dotýče, aby se na to obojí ptali, a budeli
co w jistotě: wyptáno, a která strana čeho žádati bude, JKM' ráéi se w tom
sprawedliwè mieti; a coż se koni dotyée, kteriz sü práwem byli zastaweni, o kte-
réz si se winili, o tom takto rozkazuje se: jestli že sú o to konec wzali südem,
na tom přestáno buď; pakli newzali, ale buď toho hledieno tiem obyčejem a
práwem , jakož na to slušie. Actum anno et die ut supra, praesentibus dominis
ut supra.
61.
Mezi Fridrichem Šumburkem a Janem Hasenšteinským.
1415, 24 Mai.
Anno domini ut supra, f. IV ante festum S. Urbani.
W té při, kteráž jest byla mezi panem Fridrichem Šumburkem s jedné, a
panem Janem Hasasteinskÿm s strany druhé, KM' i také pani radda JM“ wysly-
šewše obojí stranu: najprwé, coz se tóch wsi kneze opata z Grynheimu dotýče,
JWK ty wsi bere w swü moc, a kneze opata obeslati ráčí, a stranám kdyžby dwě
neděli napřed wědčti dáno bylo, aby před JKM“ a pány stály, a tu JM“ každého
při jeho sprawedlnosti zuostawiti ráčí. Což se pak cla dotyée, jakoz pan Sumburk
prawi, Zeby k tomu clu duom a nějaké dédiny a lüky prislusaly, a żeby jemu
toho pan Jan nepostúpil: JM* raéi to poruéiti nekterym panuom, aby ke dskám
šli, a pokud se we dskách najde, aby obojí na tom přestali. Dále což se jezera
dotýče, a néjakého rybnika, jakoz pan Sumburk prawi, žeby k tomu práwo měl,
a pan Jan odpor učinil, že jest to držal děd i otec jeho, i on až do této chwile,
to jim zuostawujem: aby o to i o jiné, ačby se které straně zdálo z čeho druhů
stranu winiti, aby o to i o jiné sebe práwem hleděli, když práwa puojdů. Actum
ut supra.
