172 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernštečna r. 1521.
rádüm bylo. Nebbych já jim jejich swobod a pràw hájití nemohl, pokudž jim
sprawedliwě náleží.
Neb milý pane Žehušický , není škoda ubléřům, ale jest škoda na lesích
mně a na clech weliká, jeZto on dosti wàeteéné wéci, mné se zdá, pred se bere.
Pak já, bůh wi, bych rád widél, aby toho nebylo. Nez müzesli to srownati, jà
bych rád. Než byť mu to uhléři chtěli trpětí , já bych mu toho trpěti nemohl.
Ex Pardubic, sabbato ante dominicam Judica 1521.
142.
Panu Wáclawowi Kosáteckému z Kolowrat: tauzí mu o stawu obecnych wéci w králowstwi
Cesk )
eském.
IV Pardubicích, 18 Mart.
S. s. w. u. p. p kmotře a příteli můj milý! Jisté mi raé také wéiiti, zet
bych Wám dobrého přál; a dokonce také wěřím, nic nepochybuje, že mi také přejete.
Napominäni toto, které* mi ráčíš činili, není: toliko přátelské, ale jest i otcow-
ské; kdež já za welkÿ wdèk i za uZiteónau wěc je sobě od Wás přijímám, a děkuji,
a wice děkowati nemohu.
Což se neswornosti w této zemi dotýče, pán bůh zná, nerci skutkem, ale
ani myšlením nejsem toho žádná příčina. Ale ty neswornosti odnikud jsau se ne-
zarodily a nezvüstly, neZli z lakomstwti prilisného; hledajice lidé, aby k statküm
přicházeli, na nic se nerozmyàleji, než aby měli, nic na králowské dobré ani na
obecné nemysli A pritom toho hledajice, widy sobé néjakau rotu zjednali , pod
tím aby swé wéci prowodili. Zméniz to pán büh wiemohauci, a raé naprawiti
z nás každého! zwláště w těch nedostatcích , kteříž sau proti obecnímu dobrému,
а К zkáze tomuto králowstwi.
A jistě mi raé wéfiti, tak jakz lidé swé obmysleji a nic jiného, nechzt jest
jaké chce jednání, nebudau lidé z toho wywedeni: leč král, maje lidí: a rady roz-
umné pii sobé a nestrannć, w każdau wóec nahlédne, která se dála a deje až do
siż chwile, a ty wéci wedlé sprawedlnosti rownati râëi a naprawowati. Jinak to
nemüz byti nikterakZ srownáno wedle zdání mého. Jakož já jiné wíry nemám,
pokudź mi jest wèdomo, neZ ze meskati kräl nebude příjezdem; Wy račte toho
proto tak nechati.
Co se osoby mé dotýče, můj milý pane kmotře! kdybych jaký užitek já
sebau znal tomuto krälowstwi, rač tím jist býti , nerci jednati pomoci, ale pro
dobré tohoto králowstwi a pro poctiwé, smél bych se toho odwazili, a i krew
swau wedle zřízené wěci odwážil bych se proliti wedle jinych. A cozkoliwèk
