| [1] |
172 A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernštečna r. 1521.
|
|---|
| [2] |
rádüm bylo. Nebbych já jim jejich swobod a pràw hájití nemohl, pokudž jim
|
|---|
| [3] |
|
|---|
| [4] |
Neb milý pane Žehušický , není škoda ubléřům, ale jest škoda na lesích
|
|---|
| [5] |
mně a na clech weliká, jeZto on dosti wàeteéné wéci, mné se zdá, pred se bere.
|
|---|
| [6] |
Pak já, bůh wi, bych rád widél, aby toho nebylo. Nez müzesli to srownati, jà
|
|---|
| [7] |
bych rád. Než byť mu to uhléři chtěli trpětí , já bych mu toho trpěti nemohl.
|
|---|
| [8] |
Ex Pardubic, sabbato ante dominicam Judica 1521.
|
|---|
| [9] |
|
|---|
| [10] |
Panu Wáclawowi Kosáteckému z Kolowrat: tauzí mu o stawu obecnych wéci w králowstwi
|
|---|
| [11] |
Cesk )
|
|---|
| [12] |
|
|---|
| [13] |
|
|---|
| [14] |
S. s. w. u. p. p kmotře a příteli můj milý! Jisté mi raé také wéiiti, zet
|
|---|
| [15] |
bych Wám dobrého přál; a dokonce také wěřím, nic nepochybuje, že mi také přejete.
|
|---|
| [16] |
Napominäni toto, které* mi ráčíš činili, není: toliko přátelské, ale jest i otcow-
|
|---|
| [17] |
ské; kdež já za welkÿ wdèk i za uZiteónau wěc je sobě od Wás přijímám, a děkuji,
|
|---|
| [18] |
|
|---|
| [19] |
Což se neswornosti w této zemi dotýče, pán bůh zná, nerci skutkem, ale
|
|---|
| [20] |
ani myšlením nejsem toho žádná příčina. Ale ty neswornosti odnikud jsau se ne-
|
|---|
| [21] |
zarodily a nezvüstly, neZli z lakomstwti prilisného; hledajice lidé, aby k statküm
|
|---|
| [22] |
přicházeli, na nic se nerozmyàleji, než aby měli, nic na králowské dobré ani na
|
|---|
| [23] |
obecné nemysli A pritom toho hledajice, widy sobé néjakau rotu zjednali , pod
|
|---|
| [24] |
tím aby swé wéci prowodili. Zméniz to pán büh wiemohauci, a raé naprawiti
|
|---|
| [25] |
z nás každého! zwláště w těch nedostatcích , kteříž sau proti obecnímu dobrému,
|
|---|
| [26] |
а К zkáze tomuto králowstwi.
|
|---|
| [27] |
A jistě mi raé wéfiti, tak jakz lidé swé obmysleji a nic jiného, nechzt jest
|
|---|
| [28] |
jaké chce jednání, nebudau lidé z toho wywedeni: leč král, maje lidí: a rady roz-
|
|---|
| [29] |
umné pii sobé a nestrannć, w każdau wóec nahlédne, která se dála a deje až do
|
|---|
| [30] |
siż chwile, a ty wéci wedlé sprawedlnosti rownati râëi a naprawowati. Jinak to
|
|---|
| [31] |
nemüz byti nikterakZ srownáno wedle zdání mého. Jakož já jiné wíry nemám,
|
|---|
| [32] |
pokudź mi jest wèdomo, neZ ze meskati kräl nebude příjezdem; Wy račte toho
|
|---|
| [33] |
|
|---|
| [34] |
Co se osoby mé dotýče, můj milý pane kmotře! kdybych jaký užitek já
|
|---|
| [35] |
sebau znal tomuto krälowstwi, rač tím jist býti , nerci jednati pomoci, ale pro
|
|---|
| [36] |
dobré tohoto králowstwi a pro poctiwé, smél bych se toho odwazili, a i krew
|
|---|
| [37] |
swau wedle zřízené wěci odwážil bych se proliti wedle jinych. A cozkoliwèk
|
|---|
