A. VIII. Psaní p. Wiléma z Pernšteina r. 1520. 149
Psaní, kteréž ste mi ráčili učiniti, což se krále Polského JM“ dotýče, též
psaní měl sem po WM" psaní, kteréž JM' píše mně a Wojtěchowi synu mému
w jednom listu, kteréž jest někdy dáwno dáno před čtwrtí léta, a teprau jest mi
dodáno.
Ale já hned sem Běškowce služebníka swého poslal do Čech k těm lidem
ze wšech stawůw, kteréž sem wěděl, že na nich něco jest. Když do Čech přijel,
nalezl, a města na pole wytrhla, a obehnali tu jednoho zemanina Wranowského, a
dobyli a twrz zborili. A odtud táhli a obehnali Petra Sudu na Janowicich; toho
dobywaji, a jest slużebnik páné kanclétüw. A pán kancléř ten se také zbirá, a
leží od nich dwě míle, a má na IV" anebo wic; pak co z toho bude, toho newím.
Pak raëleZ to rozwäZiti, jaké jest jednání o takowé wéci, o kteréž ste mi psali!
Ja w prawdć prawim, żebych jednak tak bezpečen byl na Tureckém pomezí,
a spíš bezpečnější; než jedné àlowèk nyni na to mysliti mâ, aby zamkiw uchowal
a hrdla swého.
W Morawé také rüznice ponékud mezi městy jest a panským a rytířským
stawem: ale wšak proto není tak zašlá welmi.
Pak král pán nas s tau radau, kterauž JM“ se nyní zprawuje, strach jest
aby toho králowstwí nezawedl, anebo na nčco jiného aby newyšlo. Neb račte
mysliti, odkud se Šweycaři začali? bych chtěl wice psäti, račte se dale swym
rozumem zprawowali.
NeZ pàn büht mé swédomí znà, JM" králi Polskému Ze bych tak rád wše-
likym obyéejem JM" k dobrému, Zebych chtěl tak rád učiniti jednáním, i sebe w ničem
wedle jiných nelituje: pak račtež na tento způsob nyni pomysliti, co miż byu
ancb nemůž!
A toto mi se zdá: by náš král co chtěl jednati bez swé přítomnosti w těchto
roztržkách šeredných a škodných , že nic nezjedná. Pro bůh, račte JM“ raditi:
chcelit w Uhřích mocně kralowati, ať Českého králowstwí neopauští a nedá se mu
Seredné zkaziti. A prodlili se, newim weé wejde; snadby JM' chtel jednati, ano
bude pozdě. Pro ten mor molltby JM' dobie swau wóc jednati, byť chtěl, a ta-
kowé mrzuté, Sercdné a sobè prilis skodné wéci zastawiti. A skrze kteróżby osoby
JM" prisly aneb jdau, takowć aby rićil trestati, tak aby se na potomní časy jiní
o takowć wóci nesmóli pokaużeti. A k takowómu jednini aby z swych zemi mól
JM', aby slyseli, rozwaZowali, a coz sprawedliwého jest, aby každého při lom ne-
chali, a kiiwda żadnómu aby se nestala. Než cožť se dli, zle se dli tomu pánu.
Kniże mily, pisi Wám důwčrně! Neb bych, pán bůh zná, toho pána rád
dobré widèl. A také já za swé psaní, kteráž komu pisi, nic se nestarám, by je
wšickni pak widěli, buď WM" aneb komu jinému.
