516 D. VL.. Pana Ondřeje z Dubé
visu znamenal, a to proto, aby písař potom se neomylil !) proméniti, neb jest ohle-
dáno. Neb do ohledánie strany které pře, móž písař we mnohých wěcech oprawiti
a polepsiti, bez pohoršenie strany: ale jakž ta visa zajde, tak jest tomu již tak
ostati, jakž jest widieno. Ata visa bèzi we wšech kusiech práwa, ot póhonu dále
až do konečného othádanie, a potom dwě neděli. I jest to obecné u desk, ktož
se swému süpeii brániti neb zmiesti má, jestli müdry, najprwé se uteóe ku pisaii,
a proše naučenie, co činiti má neb který a k čemu rok, také shledá, kterak se
bránili má: i prosí písaře, »znamenaj mi visu at mi to tak ostane, jakožť sem
ohledal.« Pak se radi, co proti tomu činiti má; neb rány té, kterüZ prwé ohle-
dáš, lehčejie se wystřežeš, nežli té, kteréž newidis. Ta visa se hodi welmi każ-
demu, ktoż sudu nemóż prázden býti, i pro písaře, aby nezměnil wéci ohledané,
i pro řečníka, aby neřekl, tak nenie, jakož ohledaná pře jest; neb visa jest zamek
wšic pře.
120. O otpoře.
Pak otpora wšem jest obecná obrana proti každému práwu, kdež móže
ukázána byti. Ale ne wždy má, ani každému dopuštěna býti, než za časa, doně-
wadž jest čas otpierati. Čas otpierati jest do panského otsůzenie, tomu kohož
súdie; potom k otpoie neprijde. Cas otpierati swych dédin jest, dončwadž škody
newezme brániem ot úřada. Čas otpierati proti práwu, doněwadž se othádanie
nestane dédinné, a dwé nedéli potom. Cas otpierati wdowám, doňawadž léta wdo-
wie po smrti mužów neprojdů, to jest tří léta a osmnácte nedel. Cas sirotkóm
otpierati, doňawadž léta sirotčie neprojdú, táž jako napřed; a tak každému člo-
wěku otpierati čas ten zemský tii léta a osmnácte nedèl. Ale ne wsem jich ot-
pory jdů: těm, ktož jsů otsůzení pány, nejďdů, budto pro kterůž koliwek wéc, pro
otúmrť, neb pro jiné práwo. Ale jsali jini, ne ti, jiZto jsü otsüzeni, jizto mají
práwo k těm dědinám, kteréž jsů pro jiné otsůzeny, jedno nemeškajte swých ča-
sów, co prawo ukazuje: mají slyšání býti, tak w zemském sůdě, jako we dwor
ském, kterak otpory kladů.
121. Zpósob kladenie otpory.
»Já Beneš neb Wáclaw z Pribramé oc. otpierám dódin swych i nabytków
w Bahnè, dwora popluznieho se wsemi nabytky, i wsech dworów kmetciech, coż
tu mám, proti tomuto zápisu, neb stanému práwu, neb proti trhu, jejžto Petr
ze Skal zapsal, nebo práwo ztratil aneb prodal; a prawi, že k těm dědinám lepšie
práwo mám, nežli kto jiný; a to chci ukázati dskami zemskými na prwnie suché
dni, kdyZ dsky budü otewrieny.«
1) Tak rkpp. wsickni; wSakby poné stiti melo: neosmélil.
