B. IV. Snimowni wici Ceskć r. 1450. 279
wěřitelóm naším nahoře psaným: tehdy hned máme a slibujem nazajtiie po napo-
menutí, kteřížbychomkoli napomenuti byli od wéritelów nasich swrchupsanych, aneb
od jednoho z nich, listem, ustně nebo poslem, každý z nás sám osobně, jeden
druhého nečekaje, ani se druhym wymlüwaje, s jedniem pacholkem a se dwéma
końoma wjeti a w obyčejné leženie země této České wlehnůti do Prahy neb do
Hradce nad Labem, z těch měst do jednoho, w duom ctného hospodáře nám od
swrchupsaných našich wěřitelów ukázaného, a tu prawé a obyčejné země České
leženie plniti máme, z něho žádným obyčejem newynikajíc; aneb každý z nás miesto
sebe bude moci w to leżenie panosi rádu rytiefského poslati, téZ s jedniem pa-
cholkem a se dwéma koüoma. A kdyżby ótrnácte dní od napomenutie minulo
pořád poéíitajic, leZme my neb neleZme, a penéz jesté základnich sprawedliwe
propadenych a seznanych nesplnili weritelóm naàim éastopsanym: tehdy jim tiemto
listem dáwáme plnů moc a celé práwo, aby ty jisté penieze tak propadené na
nasi wšech škodu společní a nerozdielnü wzali w kiestanech nebo w żidech. A
z toho lezenie na niZádné práwo nemáme wyjiezdéti, ani kterak wyniknüti, dokudZ-
bychom wšech těch peněz swrchupsanych üplné a docela swrchupsanym wéritelóm
našim nesplnili i se wšemi škodami, kterézbykoli swrchupsant naài wiéritelé skrze
to neplnénie naie wzali, jeZtoby je dobrym swédomim, bez piisah a wčrowánie,
pokázati mohli. Umtelliby kto z nas swrchupsanych jistcuow a rukojmi w tomto
Casu, jehož pane boże rać ostiieci, tehdy my Ziwi zuostali slibujem k sobě jiného
w tÿZ slib pristawiti miesto toho umrlého, tak dobrého a mowitého, w jednom
měsíci pořád zběhlém, i list tento také w táZ zase slowa obnowiti, kolikrátby
toho bylo potrebie, pod pokutü leZenie swrchupsaného. A ktozbykoli tento list
mél s dobrü wuoli wéritelów naSich swrchupsanych, aneb s wétài stranü z nich,
ien mà i mieti bude tuž moc i plné práwo k tomu ke wšemu, což tento list
swědčí, jakozto oni sami wéritelé naài swrchupsani. A jestližeby nám pro nase
neplnenie swrchupsani nasi wěřitelé láli neb primlúwali, nemáme jim w tom od-
mlůwati, než wšudy znáti, Ze oni jsü prawi a my proti nim kriwi. Toho na pew-
nost i na potwrzenie a na zdrZenie, my wsichni nahorepsaní jistci i rukojmé peéeti
swé wlastnie s nasim weédomim i priznánim dali sme priwésiti k tomuto listu do-
browolné. Jenz jest dán a psán na hrade Wildsteiné , we étwrtek pred swatjm
Witem, aneb na ochtáb téla Bożieho, let bożich etc. padesatćho.
42.
List pfiznawaci ku příměří a ke smlauwě Wildstemmské se strany: Poděbradské.
(Z orig. arch. Třebon.)
Na Wildsteine, 1450, 11 Jun.
My Jiřík z Kunstatu a z Poděbrad, Aleš ze Šternberka, Zdeněk ze Štern-
beřka, najwyšší purkrabě Pražský, Jan Zajimač z Kunstatu, Jan z Rüsinowa Cáslaw-
