D. L Sczndnj swidkiw od r, 1453 — 1456. 179
Petichwosty, wes w Kautimsku.
R. 1456, m. Mai, swódectwj k odaumrtj pro Jaroże i Markwarta.
Petr Mirek 2 Pétichwost: Toto mi swédomo, kdyz w jednu chwili Piibram
byl s Pawlem písařem z Pětichwost před purkrabi Prazskym Jankem Hrádkem: tu
Piibram wedl naň faleš, že list psal falešný sám sobě na wěno swé ženy. Tu
(purkrabi) oba wsadil, a Pribram wyruëil se na postawenie, aby naň s přátely
wedl faleš, a Pawel neměl se kým wyručiti, než wypuštěn byl na čest a wieru
а рой najwyšším práwem, i pod tů pii ztracenie. Tu Ptibram se postawil, ale
Pawel ten se jest nepostawil; a dokud purkrabie ten i Piibram byli żiwi, nikdy
se nesměl takowě okázati, aniž o tom listu mluwiti, aż jeliż po jich smrti.
Jan z Soběhrd: Když Přibram seděl u wěži, prošen sem byl od něho,
abych ho wyručil podlé nebozéika Zlenického a Jana z Petrupimé stryce swého
we 100 kop na postawenie. A když sme jeho postawili, tu Pawel nestál; a purk-
rabie propusul nás z rukojemstwie a Pribrama také propustil a rekl: Pribrame
wèziz, kdeZt ho zwiem, Zet ho wezmu za hrdlo, jako faleśnika. (Str. 137).
Kbel, wes we Kaurimsku.
R. 1456, 8 Jan. swédectwj k odporu pro Johanku ze Kbela.
Čeněk z Klinstema, (purkrabj hradu Praiského): Když sú byli predemnu
pani Johanka ze Kbela, dawajic winu Dobrańowi, žeby jí nechtěl pečeti k listu
doloziti, kterüzto peëet žeby jí slíbil byl k tomu listu přiložiti za Ctibora muže
jejieho, a že jest ona jemu toho jiZ tak wérila: tu sem já jemu řekl: co tomu
dies? a on mi řekl: a já se znám, že sem řekl přiložiti, ale již jest jistec umřel;
než kážešli mi ty z swého úřadu, tehdy já přiložím. A já sem jemu k tomu řekl:
Tohoť já lobě newelím, jáť newiem, kterak si ty jí řekl aneb slibil, ty to wéz;
než byť to má wěc byla, a já komu co řekl učiniti, tak bych učinil, aby se
w skutku stalo, cožbych komu řekl aneb slíbil. (Str. 139).
Tajná, wes w Boleslawsku.
R. 1456, 8 Jun. swédectwj k odaumrtj pro Jana Hofeckého.
Witek ze Mnichowa : Byli tiie brattie, Witek otec mój, Jink a Waclaw.
A to o nich téci smiem a jiného newiem, než že sú byli dielni sebe. Otec mój
Witek ten seděl w Zahrádkách, a já po něm seděl sem tu, i prodal sem Janowi
