170 D. I. Seznánj swédkiw od r. 1453 — 1456.
Holany, clo we wsi, w Litoměřicku.
R. 1455, 27 Oct. swódectwj pro p. Gindiicha Berku z Dubé a z Lipého.
Witek ze Mnichowa: Cejkarka Senkérka w Holanech, wybierajici clo celé,
dáwala třetí diel téhož cla na mésto Lipé p. Hynkowi Hlawáéowi (z Dube), i take
desátek knézsky do Lipého jest wydáwala w2dy kaZdü desáti nedeli z téhoz cla.
(Str. 97).
Wrutce, wes we Boleslawsku.
R. 1455 ok. s. Martina: swědkowé k odporu pro Jana Čéčka z Pakoměřic.
Štěpan z Nowosedl a z Nupak: Když Jindřich a Jan bratřie z Pakoměřic
wyslúžili na Králowč Milosti Wrutice, i Pešík nebožčík hnčwal se z toho welmi,
že jeho jména w majestátě králowském nepoložili. A oni řekli: nemášli na jedné
ženě dosti, ale pojmi sobě dwě, a wlož jim na tom obéma wéno; jedné jestlizeby
tebe a twých dětí buoh neuchowal, atby to na nás zase spadlo a na naše dětí.
Wiclaw Záhora z Přebudic, služebník p. Děckého: Když sem byl hospodů
u Chalupy na Nowém městě, piihodil sem se k tomu, ano páni Čéčkowé mají
majestát KM“ na wýsluhu Wrutic. Tu bratr jich nebožčík Pešík popůzel se welmi
na ně proto, že sů podlé sebe jména jeho nekázali položiti w tom majestatu. Tu
sem k němu šel s Zachaříkem a s hospodářem, a mluwili sme k němu, aby sweho
popüzenie nechal, że to jemu ke škodě býti nemá. А potom páni Čéčkowé po-
slali mě k němu, abych jemu mluwil, chceli aby se oženil, a nechceli na jedné
ženě mieti dosti, ale aby sobě druhů ženu pojal, a třebali oběma wčno aby na
tom wlozil, jedně neuchowalliby jeho pán buoh a dětí jeho, aby to na ně a na
jejich děti zase spadlo. Pak týž Pešík mluwil jest řka: wždyť sem bratr jich ne-
dielny, bycht pak nic nemél, musiet mé smrti dochowati.
Jan Chalupa, richtář Nowého města Pražského: Když Jindřich a Jan bratřie
zjednali sobě list od KM“ na Wrutice, Pesik bratr jich mluwil k nim tka: swá
ste jména položili, a mého nic, jakobych wám bratr nebyl; kdyžbych se oženil,
kdežbych já wěno swé Zené wlozil? A oni jemu odpowěděli: kdyžť se líbí, ožeň
se a na tom swé ženě wlož wěno; a byť to mohlo býti, trebali se i dwéma
ožeň, jehož to býti nemóž; jedně aťby to od nás nebylo odchýleno, kdyžby ty
umřel a děti twoji. (Str. 100).
Bartoš cliens de Nabdina : Diál sem poselstwie od Jana a Jindřicha bratří
z Pakométic k nebożci Pesikowi, a takto sem mluwil: jakozt sü wyslüzili na. KM"
Wrutice a Jiekwe, aby se o to nestaral, Zet to od tebe nemá odtrzeno byti i od
