A. U. Psanj pana Wiléma z Pernštema r. 1520. 121
Což se té pře mezi panem Žehušickým a mezi panem Krchlebským do-
týče, odkud jest se ta wěc začala, že sem já o to jednati počal, to já k twé pa-
möti pripaustim; a také že sem já tobě rozkázal jeti, i w tom se swau pamětí
zpraw, jak jest to bylo a z čeho přišlo. Pak pana Žehušického o tu wéc čtyři-
krát sem já k sobě obsílal; komu k wůli, to jest tobě také wědomo; a když sem
jej koliwék k éemu priwedl, teda z toho jest uděláno nic. A poněkud rozwaž to
sám, co jest mně u některých lidí na tom !
Pak již nechť oni jednaji swé wéci jakZ chtí, já sem byl řekl prwé, že
s tím nechci míti nic činiti, ač to i jiné tobě k wůli bych wšecko rád udělal.
Ale znáš sám, bych já měl wic s panem Žehušickým co jednati, mimo to co jest
mnč k wúli činil, chci toho prázden býti jednání. Již mně není třeba žádných
odpowčdí dáwati; neb já s tím nechci miti na krátce nic éiniti. Zdali se wam
jemu psáti, toho máte wúli: nezdáli se, nechejte. Ex Pardubic, sabbato post Jo-
hannem Hus. (Nr. 63.)
66.
P. Krištofowi z Boskowic a na Třebowé: lituge smrti otce geho p. Ladislawa, a opět
oswědčuge se, že mu Giřjka Tulihy z poddanstwj propustiti nelze (srown. č. 31
а 35) W" Pardubicjch, 1 Jul,
S. s. w. u. p. p. a kmotře můj milý! Rád bych wám wšeho dobrého přál.
Jistě panu otci wasemu Loho nepreji: ale ponéwadz wsickni k témuz cili
beżime, musi tak byti, a toho nic minauti nemüZ, co jest se narodilo.
Můj milý pane kmotře! jistě, což já pro wás budu moci učiniti, rád učiním,
jako pro swého milého přítele, kdykoli wy mne w čem, možném mně učiniti, po-
tiebowati budete.
Což se Jitika Tulihy dotÿée, jistèt bych já to byl panu otci wašemu rád
učinil k wúli: ale můžte mi wěřiti, že mi možné nebylo, a není, ne pro osobu
jeho, ale pro osobu swau. A také jest w tom mnoho příčin jiných, ježto jich já
nechci wypisowati na tento čas. A na krátce: hned mně to učiniti možné neni;
neb lhätem pánu bohu ani lidem bohdá z aumysla nebudu.
Což se lidi propauštěnj dotýče, milý pane kmotře! Lidi mně pan otec
wáš propauštěl, ač dosti málo, a já pánu také zase, když jest toho žádal; a na
tom ještě sem, k wám se zachowáwati, ač wy 16% mně činiti budete.
Jistě mi wěřte, což se toho Tulihy dotýče, že mně to nikterakž nemožná wěc
učiniti; a protož sobě toho do mně neobtěžujte.
Pana otce wašeho třikrát sem žádal, dwakrát psaním, a třetí mluwením, za
Procka Welikého, aby jej propustiti ráčil, ne mně, ale aby swoboden byl: nemohl
16*
