108 A. II. Psanj pana Wilema z Pernsteina r. 1520.
Obešlík waše lidi sází, auředník Pernštýnský. Obeslik dnes přijel sem, a zpráwu
mi toho tuto dáwá: že je on newsadil žádného, než stawil práwem pro sprawe-
dliwost lidí mych; pak kdyż jest ten člowěk wáš nechtěl se wyručiti, i sedí na
práwě. Pak zdá mi se, že jest to wěc obyčejná w králowstwi Ceském i w mark-
rabstwi Morawském.
K tomu mi Obeślik prawil, że k wim sam jezdil i k synu wašemu panu
Janowi o ty nesnáze a dluhy, kteréž jsau. lidé waši lidem mým powinowati, a ne-
mohl nic zjednati. Nez wy že jste řekli, aby se tomu konec stal, také mi Obe-
lik prawil; ale syn wáš ani auředník tomu jsau žádného konce neučinili až do
tohoto času. Pak jáť wašich lidí žádnau moci bych bráti nechtěl pod práwem, nez
práwem kdybych ku kterému chtěl přikročiti, buď já k Wašemu, neb му К тёти,
to máme před sebau, můžem to udélati.
Pak já bych nerad w žádné nesnáze *s wämi šel; neb jistě není z toho
žádná kratochwil, ani ze swád ani z wálky. Než pak kdyby člowěk již k čemu
přinucen byl, musil by to snad činiti, ač nerad, co jest sobě powinowat.
Abyste wždy neřekli, by mi se jakých nesnází s wámi chtèlo: w prawdè
prawim, że nechce. Pak podáwám wám této cesty: wolte sobě lidi: dwa neb tii
dobré člowěky, kterézkoliwék chcete; jà na nich chci prestati, a jich zàádati aby ty
wšecky wěci slyšeli, kteréž sau mezi auředníky a lidmi naàimi. A coZkoliwek wyř-
knau za sprawedliwé, na tom má prestáno byti ode mne i od lidí mych, od was
at jest té% a od lidi wasich; jedne tim neprodléwejte, a den mi jmenujte, a koho
mam za to prosili, takć mi je jmenujte.
A potom jestliżeby jakć nesnaze wznikly mezi aufedniky a lidmi našimi:
wsech swad nechajic a nesnazi, nechżt toho ohledají ti dobří lidé, kteříž by potom
k tomu woleni byli; a což rozeznají, abychom na tom dosti měli.
Pak již chceteli to učiniti, dejte mi to hned wěděti po tomto poslu; a se-
dili jaci lidé wasi, hned ja je kazi pustiti a Obeslikowi o to psati budu na ten
způsob, ač to chcete učiniti.: Člowěka propustte tohoto, neb neni welmi pořádná
wěc: já nyní nechci o to wice psâti.
Jistét jesc daleko lépe způsob sausedský držeti, nežli z nás kterému je-
dnomu proti druhému jaké nesnáze před se bráti, hledice w tom na neboZátka
chudé lidi, Ex Pardubic, sabbato ante pentecosten. (Nr. 40.)
