D. III, Kniha starého pána z Rosenberka. 477
223, Pakli dić: neopowićdano ?!* za ëasa, neb jakž jměl s práwem: a je
žaloba ztracena, Że ne prawo odpowiédati.
224. Plen, wyboj i wże, coż prawo opowićdati, to móZ opowiédati po-
slem swû škodu, ač chce, neb sám ten, jemuž sě stala škoda.
225. Ale z děwojstwa?l* otjetí, nebo z ženy podáwenié, toho nemóž opo-
wiédati poslem, ledno žena sama opowčz swú hanbu.
226. KdyZ kto opowiédá plen, nebo wyboj, nebo coZz?!5 práwo šlo, že
je ztratil, tehda práwo řéci: »učinčna mi àkoda.« »Powéz, kterym narokem? na
kterej dědině? který den učiněna? pod kterým swätkem opowiédána?«?!9 Nebo
iéci: »opowiédá pán mój swů škodu; račiž pomniéti, wzeptáli sé, kto sů mu uči-
nili, chce rád na nich dobywati práwem.«
2217. Pakli opowedél jménem, kto mu škodu učinil, ano ješče das jistiné
wyniti 27: s prawem mohl stawen byti, Ze jeho obüzié zlodéjem; a poslati k tomu,
chceli sé zprawiti obüzstwa. Chtélliby?!5 sé zprawiti obüzstwa opowiédaé, musil-
by së sûdili o siju, że tak nemüdre opowiédal.
228. Kdyz opowiédà kterà z podáwenié, práwo jie opowediéti jmajic kr-
wawy s3lojéf nebo rüchu na swej hlawe, a üplet jeden rozpletài i rozmetawsi ?!?
prameny i téci: »opowiédaju, ze jsem podawena.«
XIII. © plnění.
229. Když kto komu slíbí co naplniti dřéwe, a potom jemu mýlí naplniti,
posléz i nechce naplniti: ten, jenż drówe slibil naplniti, jma plniti, a potom druhý
jmá jemu také plniti, kdyżby jemu tak co slibil. ??9Ale ten, jenZ diéwe slibil,
ten naplné dréwe, potom jmáà teprw upominati, at také naplní, což slíbil, jenž 221
napřed w slibě wězal.
230. KtoZ s& zna w rukojemstwi, a tiém s& brani, nechtě plniti, a ika:
»jal si toho, i obrals coż jmél, jehoZ sem sé ruéil w ty časy, když mě jmel wy-
prawiti, a tos uéinil na mü 3kodu«: tehda práwo, wyprawé sé, nebo naplné ruko-
jemstwo proto napřed, a potom mluwi nebo upomínaj, ač jmáš ze co onli nebo
byl jal 222,
?!3neotpowiedáno F, N. ?!4^M3: déwectwa; L: zlodéjstwa. ?!5J/m/; co£by. ?!9Jmi: po
kterém swátku opowédiéna. 217 Jini: wyjiti. ?1!9A: chtólby. U Jingch to místo chybí. % A;
rozpletse, rozmetawse. 229777 A čte se takto: ten jenž dřiéwe jmól naplniti, aż jemu take
naplní, jenž jej upomíná, tehda jenž dí. sl. az. ??1A: jej. ??*74£ A, P, B, F, T, M2. W
N, L2, N2, B2 (o misto chybi, M: onli je byl jal; M3: on bylliby co tobé slibil nebo jal.
