A. V. Dopisy Táborské od r. 1442. 377
a prwotnie cierkwe swate sn&mowe, a doktoruow (sic) práwě w témž zákoně se
zakládajících (sic). A jestliżeby od koho tiem südci naučení byli, Zeby w čem
scestni byli proti wieře obecné a apoštolské, nebo proti řáduom, jakož se před-
kládá, duowodným, hotowi jsů poslušní býti prawdy a zuostati s ni, wédüce ze
prawda nadewšecko přemáhá. Nesmějí wšak nadepsaní kněžie jistiti, by nadepsané
swátosti byly tak owšem z nůze potřebné, by nikdy bez přijímánie takowých wi-
domých znamení nebylo spasenie; ač toto wyznawaji, Ze ty swátosti, jakoż se
předkládá, přijatě, jsů užitečná a spasitedlná lékařstwie duši. O to také nade-
psani knézie stojie wedle daru jim od boha puojčeného, kterakby zkaženo bylo
lakomstwie, swatokupectwie knézské, pri podáwáni téch swátosti běžície, a ne-
zfiezenć piieliś ważenie lidskych pri tom ustaweni; nepotupujíce niZádnym oby-
éejem pti které z téch swátosti Kristowa ustawenie.
K druhému nadepsani knèzie odpowiedajice, diwie se, proó tento rozum,
napsaný w kompaktátiech, těm nynějším wěcem příslušející, nebyl jest wážen od
těch, ktož sú posly k obci Táborské poslali: jestližeby někteří při službách božích
nepřijali ihned řáduow, kteříž se obecné zachowáwaji, aby na překážku proto ne-
bylo pokoje ani jednoty, ani řečeno býti mohlo, żeby takowi nebyli z králowstwie
neboli z markrabstwie. Né od sl. pam. od C**M", pana naseho milostiwého, nad
tento nadepsaný rozum w zápisu jím o těchto wěcech učiněném takto se píše:
že nadepsaní kněžie i s tů obcí Hradištsků od zákona božieho a od řáduow, kte-
rýchžto sů do času tohoto při službách božích požíwali, mocí tištění býti nemají
od nadepsaného Ciesaře ani od jeho budůcích , ani jiným od toho, cožby wedle
nadepsaného südce drZeli, jich moci ptepustiti tisknüti nemaji. A wšak aby jim
wšetečnost nebyla připsána, jakož sů byli, tak i jesté hotowi jsü, w kterychkoli
wécech wznikljch, jezto se wiery nebo řáduow od lidi nalezených dotýčí, stati
usüzeni südce nadepsaného. Dále, kdyžby předešlo řádné zříiezenie w tomto krá-
lowstwi, a zwláště u wěcech duchownich, což se dotýče poslušenstwie, kteréby
prelátu swrchniemu jmělo býti wzdáwáno, z nadepsaného südce usizenie, posledni
býti nemienime; jakoż jest mohlo zjewné poznáno byti z listu jimi pred sim od
Hory Kutny poslaného, toho času, když jest byl jeden sném knézsky tu pred M.
Janem z Rokycan arcibiskupem zwoleným složen. Nad to nemá pominuto býti,
ale w pamět lidsků wloženo, kterak kompaktata se nedržie Čechuom a Morawanuom,
k kterÿmZ nadepsani knèzie Täborsti se od nich pontkaji, ale rušie se; a kdež
we dwü stü nebo wiece městech král. Českého a markr. Morawského prawdy
božské wedeny byly, již jsů opowrženy. A w těch městech prawd k zachowá-
wáni nižádný téměř nechwátá, ani koho k tomu pudi: ale k zachowáwání oby-
čejiew lidskych, jakoZ se widi neduowodnych, zjewné swuoj zrak obracuji, nás
i jiné chtiece k nim pripuditi a tisknüti, Kdyz tehdy zachowáni budü jim zápisowé
48 *
