224
Některé ukázky z této postilly:
Na str. 54 vykládá se jedno německé přísloví: „Obecné,
a však pravé jest přísloví: Priester Feinden gehet es nicht wol, Ne-
přáteluom kněžským nikdy se dobře nevede. Nebo kdo dotýká se jich,
dotýká se zřítedlnice oka Božího, Zachariáš, 2“. — O poměru lidu
ke kazatelům: „Až podnes obecný lid patří toliko na zevnitřní
dary kazatele, jakovéž jsau příjemná a zvučná řeč, vÿmluvnost, a jiné
věci. Který pak kazatel těch darů nemá, ten častokrát v malé váž-
nosti bývá... Častokrát přihází se, že skrze sprostného a v očích
lidských opovrženého i krasovýmluvností neobdařeného, však v písmě
svatém zběhlého kazatele ... více vyřízeno bývá nežli skrze toho,
kterýž všecko své datum na zevnitfním ozdobném mluvenf aneb na
jiných lidských věcech, jako na historiích, fabulích,... poetických
rýmích a vtipně složených básněch, k zalíbení se lidem zakládá,
a mezi tím pravý cíl kázání opauští a na stranu odkládá.“ (58) —
O večeři Páně (proti katolíkům a kalvinistům):
„Ach, milý křesťane, vystříhej se s pilností v tomto artikuli víry
všeho falešného učení! Slyšíš, že papeženci lejkúm aneb obec-
ným lidem toliko poloviční svátost dávají a požehnaný kalich jim od-
jímají a tlachají, že chléb v svátosti této od cela v télo Kristovo se
promčňuje, že požehnanau hostii a neb oplatek ve čtvrtek po S. Trojici
sem i tam nos( a pred ní padají, že z svátosti činí obět mše za živé
i za mrtvé, jejichž duše (jakž oni praví) v očistci zůstávají; anobrž
slyšíš, jak Reformatové (l) a neb Kalvinistové učí, totiž,
že pravé tělo a pravá krev P. N. J. K. zde dole na zemi býti a jak
od hodných tak nehodných ústy přijímati, jísti i píti se nemůže, proto
že Kristus na nebesa vstaupil a jeho Télo a Krev toliko na nebi a ne
i zde na zemi býti může. .. . Poněvadž nacházíš, že Kristus v slovích
ustanovení této svátosti nic tolio, coZ papeZenci a Kalvini-
stové tlachajf, neucil, aui nepfikázal, pusť u vítr všecky nálezky
a bludy lidské a drž se prostě a upřímně slov Kristových, kterýmiž
on tuto svátost ustanovil, a nebudeš oklamán.“ (539— 540).
V „Doplňcích a opravách k biografiím starších spisovatelů če-
ských“ у СОМ 1895 čteme na str. 512, že spolek „Včela Čá-.
slavská“ chová silný svazek kvartového formátu, drobně psaný,
jenž obsahuje česká kázání Motěšického. Na 1. listě jest přípisek:
„Kázanj Kaspara Motelfickýho wlaftnj Rukau pláno A. 1677.“
Z postill katolických 17. století jsou nejdůležitější a nejlepší
postilly Scipionova a Šteyerova.
