216
Kázání v postille Petrozelinově (510 stran) jdou pořádkem roku
církevního od 1. neděle adventní do 25. neděle po sv. Tro-
jici. Na konci čteme: „Vytištěná v slavném Starém Městě Praž-
ském u Matěje Pardubského. Léta Páně Tisícího Šestistého Třináctého.“
Podáme stručný nástin názorů Petrozelinových, jak se jeví
v jeho postille:
Pfemáhání světa jest hlavní zásadou pravých křesťanů.
„Máme živi býti tak, abychom přemáhali svět.“ (185). Po všechen
čas života svého „buďme prosti od hříchů, příkladem lidí na těle
mrtvých!“ V tom jest pravá pobožnost, pravé pokání, nikoli v tom,
„což se od některých ukládá: do času zdržeti se od jídla, pití, dva-
krát zříkat Ave Maria neb Pater noster. To jest jen hráti si s Bohem |“
(324). Mezi křesťany má býti pravá křesťanská láska. Věřící
mají si vzájemně pomáhati ,raddau, napomínáním, püjéováuím a v ne-
dostatcích zakládáním. Netoliko zajisté ne křesťanská, ale horší než
pohanská jsau slova mnohých světských lidí, říkajících:
Učiním vše pro bližního krom toho tvého:
Neslíbím, nepůjčím, nedám mu nic svého!
Takoví jen z Boha a bližních posmíšky mají, a toť nic neprospívá.“ (74).
Petrozelina napomíná k dobrotivosti (311)ak svornosti, zvláště
vnáboženství, neboť nesvornost jest príčinou sekt náboženský ch.
(308). Z těchto horlí nejvíce proti Novokřtěncům, ktefí odpírají
kitu dítkám tvrdice, że není příkladu (t. v pismë sv.), aby kitóny
byly (95), kteří na základě slov: „Litera zabíjí, ale duch oživuje“ jsou
„potupníci umění svobodných“, „plačtiví bratří, ješto za neužitečné
umění saudí a říkají, že to jen má kázáno býti, což by Duch vnukl:
pročež učené od povinností církevních odlučují“ (388), kteří též „skrze
literu míní starý zákon. Protož jestliže co proti nim z něho se při-
vede, hned křičí, že to k nim nepatří.“ (338; v. též 77 a j.) Mluví
též proti Enthusiastům, „kteříž služebnost zlehčují a jakýchs
vytržení a zjevení tajných očekávají.“ (95). O křtu soudí, že při něm
nemá býti „světlo, křižmo, vyhánění ďáblů z dětí, dýchání, sůl, bláto
etc., protože to není z podstaty křtu, ani z nařízení Kristova“. (323).
Učení o očistci jest prý odporno zásluze Kristově, který dosti učinil
za hříchy všeho světa; proti písmu sv., které ukazuje jen nebe
a peklo, jest „učení o ocistei pauhé smy&lení mozku lidského . . .* (277).
Proti obětem pfi mái sy. za živé iza mrtvé: „Ne jedni
mají oběti při mši za živé i za mrtvé, čímž se zlehčuje obět Kristova
ta dokonalá a dostatečná“. (49). Proti přísahám: „Nemá také pří-
