354

IV. Století XVII.

(Postilly evangelické a českobratrské. Doba pronásledování: postilly li- teratury exulantskć. — Postilly katolické ; počátek protireformace.)

Úpadek křesťanského života ke konci 16. století vzbudil opět reformační reakci v Německu, která byla zahájena Janem Arndtem, avšak neměla vlivu na veliký počet německých lutherských kazatelů. V století 17. doba války třicetileté způsobila v střední Evropě nový úpadek: náboženského a mravního života. Kazatelé byli nevědomí a ne- obratní, kázání jejich obmezovala se pouze na dogmatiku a pole- miku. Forma kázání byla pedanticky učená, jednotlivá slova textu byla zabrnuta nesčíslnými učenými exegetickými poznámkami. V Ně- mecku nastal schematický a emblematický způsob kázání, při čemž thema bylo rozvedeno v obraz často až směsný, který byl rozbírán do detailu. Vrcholem takového způsobu kázání byla t. zv. methoda realif, zavedená Zitavskym rektorem Christ. Weisem. Thema utäpélo se v samých ,realifch“, t. j. v obrazech, prfirovnáních, antithesách, atd., které vlastní smysl výkladu zakryvaly a činily jej nesrozumitelnfm. Mnozí viděli sice, že to není pravá methoda, vraceli se ke kázáním zakládajícím se jen na písmé sv., ale tito zase sbírali samé biblické frase a obrazy bez ohledu na smysl, tak že vzniklo často na nékolik málo slov textu celé veliké kázání. Na lepším stupni byla tehdy kázání reformované církve mimo Německo, zvláště ve Francii a v Anglii.

Velikého rozkvětu v kazatelství nabývala v tomto období církev římskokatolická. Původ toho hledati sluší ve Francii; kazatelé po- kládali se tam za skutečné řečníky, kteří měli svá kázání vypočtena na potlesk učeného posluchačstva, ovšem bez ohledu na vlastní účel kázání. Duchaplnost, vtip, oheň, lesk, elegantní, uhlazená řeč byly