190
pisky po stranách i mezi řádky, ba někdy svedena celá polemika mezi
čtenáři různého smýšlení. (Viz Zíbrt, Sb. hist. 1886, 239.)
Arcibiskup Pražský Antonin Brus = Mohelnice chtèje,
aby proti ruchu reformačnímu měli katoličtí duchovní
bezpečnou a spolehlivou rukovět, učinil smlouvu
o překlad postilly Jana Fera (Wilda), kazatele Mohuć-
ského (Jg. 216), se Zikmundem z Puchova. Slíbil mu za-
platiti čtvrtletně 20 kop míšenských, dáti mu byt, stravu, šaty ložní,
dříví a pachole k službě až do ukončení díla; denně pak měl pře-
kládati šest hodin. (Arch. zem. Opisy z arcib. Winter, Život círk. I,
171.) Dověděv se pak arcibiskup, že i jiní částky této postilly
v českém překladu vydati míní, vyžádal si u císaře Maxmi-
liana II. privilegium, že v 10 letech nikdo jiný překlad vydati nesmí,
leč komu by arcibiskup Pražský povolení udělil. Protože však knih-
tiskařové pražští tisk postilly pfevzíti nechtéli, vyžádal si arci-
biskup r. 1568 od císaře dovolení, aby mohlknihutudáti
do tisku v Norimberce. (Ant. Brus z Mohelnice, arcibiskup
Pražský. Historicko-kritický životopis, napsal Dr. Klem. Borový, Praha
1873.) A le nedošlo k tomu. R. 1573 Melantrich uvázal se
v tisk nákladem Brusovým a Viléma z Rožmberka, ale měl vtom
nesnáze, neboť Jan Novohradský z Kolovrat věznil právě papírníka
Fridricha Fraye a Melantrich tudíž pro nedostatek papíru
nemohl s tiskem postupovati. Arcibiskup se přimlouval o pro-
puštění Frayovo, aspoň na čas, aby dokonána býti mohlakniha,
„jíž v Čechách nikdá ještě v jazyku českém rovná ne-
vyšla.“ (Borový, Brus 122.) Tisk nieméné byldokonán r. 1575.
Arcibiskup dohlížel, aby nic důležitého v překladu nebylo vynecháno
a aby nic nenáležitého nebylo přidáno. Účastenství při úpravě
textu měl prý zvláště Jindřich Seribonius z Horsova,
známý nám již vydavatel Rešelova překladu postilly biskupa Fridricha.
(Jiv. II, 221. A tak vyšla ,Postilla aneb kázání evange-
litské pravdy... na evangelia a epištoly nedělní,
která se podlé pořádku obecné církve křesťanské od adventu až
do velikénoci čtau, skrze ctihodného kněze Jana Fera, kazatele
kostela Mohutského, kázaná a nyní z řeči latinské a německé
na českau přeložená...“ (Mus. 35 A 1).
Zajímavá jest předmluva překladatelova k čtenáři.
Překladatel praví, že nastává právě konec světa, protože svět je
pln zrady a krveprolití. Lid není vzděláván, neboť jest nedostatek
dobrých kazatelů. Mnozí kazatelé jsou rádi, když již mohou sejíti
