188
k stálosti u víře. Mnozí lidé prý snadno dají se svésti a od
pravé víry se odchylujl. V tehdejší době bylo hojně Zen,
které posilovaly sekty, zvláště Jednotu českých bratří,
tím, že jim přiváděly přívržence. Touží na to Bavorov-
ský slovy mrzutfmi (Winter, Z. c. I, 57): „Není-liž to věc
v tomto slavném království známá, že mnozí, někteří i z vyššího stavu,
tak musili vóriti, jak od manżelek svych jim vyměřeno bylo, kteréz
vedle svého ženského a mdlého rozumu oblíbivše si tuto neb jinau
bludnau sektu v tu své manžely více lahodným namlauváním nežli
písma sv. duovody uvedly? A tak se potom stalo, že... tyto man-
žely své vyvedše z vyvolené a starobylé církve Boží a z kosteluov
křesťanských uvedli do rozličných Bratrských zboruov aji-
ných domuov pokrytskÿch.“ (224"-»), Jest viděti, že Bavorovsky,
jenž jinak pokoj a smíření mezi stranami káže, nemá bratří ve
zvláštní lásce, poněvadž se mu zdálo, že učením svým
od víry katolické nejvíce se odchýlili. (Novák, Sborník
hist. 1885, 238.)
Bavorovský hájí víry katolické při každé příležitosti, a činí
to způsobem zcela důstojným. (375% a j.)
Svět zkažený chýlí se ke konci svému. Tuto my-
šlenku u mravokárců často projevovanou shledáváme
tóż u Bavorovskóho: „Již, již, 6 nejmilejší, chejlí se k večeru
svět, k svému skonání pospíchá, obilé dozrává, žeň se přibližuje .. .“
(54°; pod. 7°, 328 a j.)
Smýšlení Bavorovského v postille jest čisté, evan-
gelické; kazatel chce, aby lid věřil všemu, co jest ob-
saženo v evangeliu. Nestačí však pouze věřiti, jest třeba skutky
víru osvédéovati. Sama víra bez skutků k spasení nepo-
stačí; i horlí tedy Bavorovský proti protestantům, kteří tážíce
se: „Kdo v pekle bude?“, odpovídají prý: „Sami toliko nevěřící,
nebo věřícím žádní hříchové neškodí, neb za ně již Kristus dosti
učinil, prve než jsme my se jich dopustili.“ (1774).
Bavorovský jest z nejlepších českých katolických
kazatelů. Dostalo se mu plným právem čestného
názvu „českého Skargy“. O Petru Skargovi, největším z pol-
ských řečníků duchovních (nar. 1536), vyslovil se Mickiewicz,
že se v něm obráží celá vlast, celý národ se svou minulostí, pří-
tomností i budoucností, že rodinou jeho byla Polska. (Viz
Mužík, Stručný dějepis kazatelských literatur slovanských, Praha,
1875, str. XII.) Podobně můžeme tvyrditi o Bavorovském, že ro-
