Facsimile Lines

354

Page

[1]	188
[2]	k stálosti u víře. Mnozí lidé prý snadno dají se svésti a od
[3]	pravé víry se odchylujl. V tehdejší době bylo hojně Zen,
[4]	které posilovaly sekty, zvláště Jednotu českých bratří,
[5]	tím, že jim přiváděly přívržence. Touží na to Bavorov-
[6]	ský slovy mrzutfmi (Winter, Z. c. I, 57): „Není-liž to věc
[7]	v tomto slavném království známá, že mnozí, někteří i z vyššího stavu,
[8]	tak musili vóriti, jak od manżelek svych jim vyměřeno bylo, kteréz
[9]	vedle svého ženského a mdlého rozumu oblíbivše si tuto neb jinau
[10]	bludnau sektu v tu své manžely více lahodným namlauváním nežli
[11]	písma sv. duovody uvedly? A tak se potom stalo, že... tyto man-
[12]	žely své vyvedše z vyvolené a starobylé církve Boží a z kosteluov
[13]	křesťanských uvedli do rozličných Bratrských zboruov aji-
[14]	ných domuov pokrytskÿch.“ (224"-»), Jest viděti, že Bavorovsky,
[15]	jenž jinak pokoj a smíření mezi stranami káže, nemá bratří ve
[16]	zvláštní lásce, poněvadž se mu zdálo, že učením svým
[17]	od víry katolické nejvíce se odchýlili. (Novák, Sborník
[18]	hist. 1885, 238.)
[19]	Bavorovský hájí víry katolické při každé příležitosti, a činí
[20]	to způsobem zcela důstojným. (375% a j.)
[21]	Svět zkažený chýlí se ke konci svému. Tuto my-
[22]	šlenku u mravokárců často projevovanou shledáváme
[23]	tóż u Bavorovskóho: „Již, již, 6 nejmilejší, chejlí se k večeru
[24]	svět, k svému skonání pospíchá, obilé dozrává, žeň se přibližuje .. .“
[25]	(54°; pod. 7°, 328 a j.)
[26]	Smýšlení Bavorovského v postille jest čisté, evan-
[27]	gelické; kazatel chce, aby lid věřil všemu, co jest ob-
[28]	saženo v evangeliu. Nestačí však pouze věřiti, jest třeba skutky
[29]	víru osvédéovati. Sama víra bez skutků k spasení nepo-
[30]	stačí; i horlí tedy Bavorovský proti protestantům, kteří tážíce
[31]	se: „Kdo v pekle bude?“, odpovídají prý: „Sami toliko nevěřící,
[32]	nebo věřícím žádní hříchové neškodí, neb za ně již Kristus dosti
[33]	učinil, prve než jsme my se jich dopustili.“ (1774).
[34]	Bavorovský jest z nejlepších českých katolických
[35]	kazatelů. Dostalo se mu plným právem čestného
[36]	názvu „českého Skargy“. O Petru Skargovi, největším z pol-
[37]	ských řečníků duchovních (nar. 1536), vyslovil se Mickiewicz,
[38]	že se v něm obráží celá vlast, celý národ se svou minulostí, pří-
[39]	tomností i budoucností, že rodinou jeho byla Polska. (Viz
[40]	Mužík, Stručný dějepis kazatelských literatur slovanských, Praha,
[41]	1875, str. XII.) Podobně můžeme tvyrditi o Bavorovském, že ro-

Text view • Facsimile