186
a pánů strany kališnicko-lutherské istrany podjednou.
Spravedlnost tato činí Bavorovského, jak Vlček do-
kládá (Děj. lit. č., str. 424), zjevem vzácným mezi sou-
časnými i pozdějšími stranníky. Mnozí lidé prý hledí
ovšem na kněze, zvláště katolické, zlé skutky vyzvédéti,
aby z toho proti vyznání samému a víře mohli těžiti a ji za niče-
mnou vyhlašovati, ale Bavorovský sám skutečně prý poznal mnoho
nepravostí vestavu kněžském vůbec, jichž dopouštějí
se zvláště „neučení, neřádní a bludní kazatelové.“
(57", 584), Není ovšem divu, že jest tolik nepravostí v knéZ-
stvu, kdyż se dostavu tohoto dostalo mnoho lidí
nepovolaných. Mnohý „maje statček a živnost řádnau, utratí
to skvostně, prohraje, a neb s nevěstkami utratí, potom opustí man-
želku, dítky, na kněžství, neb na kláštery myslí, jakoby poslední auto-
čiště bylo tak svaté povolání. Opět jiný jsa před tím chudý, nuzný,
v bídě, v nauzi vychovaný, dosáhna kněžství, rozbuojni, nabuda sta-
tečku, maje jej na kníhy potiebné vynaklddati, nuznym spomdhati,
obrátí na paní kuběnu, kterauž raději při sobě vidí než svatü Diblf."
(221°). Bavorovský stěžuje sitéž do kněží z Polska,
jichž veliký počet katolická strana v 16. stol. přijímala. Jest zcela
přirozeno, že k nám přišel asi jen ten, kdo nemohl nebo nesinél doma
zůstati. Byli to nejhorší kněží a nejméně vzdělaní. (150). (Winter,
Ź. c. L 127, 464.)
Coseevaugelíkütyéóe, Davorovsky vidí v Čechách pouze
vnější nátěr lutherského evangelictví, pohnutky
jeho stavovsky zájmové, nenáboženské. (Vlček, 422).
Mnozí chtějí prý „evangelíci raději slauti nežli býti.“ (117b).
Není pravé zbožnosti. Tato md se jeviti v prostředcích
i v účelu svém; proto hřeší také ti, ,kteriz smi lehkomyslné, nevd-
ženě skrze jeho (Kristovy) rány, všecky elementy, sakramen'a, got-
šenty přísahati“ aneb docela snad i „směle a lehkomyslně svatých
ran jeho (Kristových) se dotýkati.“ (82%).
Páni nepečují o duševní blaho svých poddaných.
(2599). Mnozíz nich jsou k chudiné nemilosrduí: „Když
sami na każdy den stkvostné hodujf, pokrmy rozko$nymi, nápoji la-
hodnými až do vošklivosti ... naplnění bývají, k tomu když sami
pyšným rauchem se odivaji, a coby to byl hlad neb těžká nemoc,
neskušují, nerádi těm, kteříž hlad trpí, nemocmi těžkými trápeni by-
vají, věří, ale zlehéujfc je sami u sebe, za nehodné, aby před jich
obličej přijíti měli, saudí... Jestliže někdy hladem jsa přinucen
