EN | ES |

Facsimile Lines

354


< Page >

[1]
186

[2]
a pánů strany kališnicko-lutherské istrany podjednou.
[3]
Spravedlnost tato činí Bavorovského, jak Vlček do-
[4]
kládá (Děj. lit. č., str. 424), zjevem vzácným mezi sou-
[5]
časnými i pozdějšími stranníky. Mnozí lidé prý hledí
[6]
ovšem na kněze, zvláště katolické, zlé skutky vyzvédéti,
[7]
aby z toho proti vyznání samému a víře mohli těžiti a ji za niče-
[8]
mnou vyhlašovati, ale Bavorovský sám skutečně prý poznal mnoho
[9]
nepravostí vestavu kněžském vůbec, jichž dopouštějí
[10]
se zvláště neučení, neřádní a bludní kazatelové.
[11]
(57", 584), Není ovšem divu, že jest tolik nepravostí v knéZ-
[12]
stvu, kdyż se dostavu tohoto dostalo mnoho lidí
[13]
nepovolaných. Mnohý maje statček a živnost řádnau, utratí
[14]
to skvostně, prohraje, a neb s nevěstkami utratí, potom opustí man-
[15]
želku, dítky, na kněžství, neb na kláštery myslí, jakoby poslední auto-
[16]
čiště bylo tak svaté povolání. Opět jiný jsa před tím chudý, nuzný,
[17]
v bídě, v nauzi vychovaný, dosáhna kněžství, rozbuojni, nabuda sta-
[18]
tečku, maje jej na kníhy potiebné vynaklddati, nuznym spomdhati,
[19]
obrátí na paní kuběnu, kterauž raději při sobě vidí než svatü Diblf."
[20]
(221°). Bavorovský stěžuje sitéž do kněží z Polska,
[21]
jichž veliký počet katolická strana v 16. stol. přijímala. Jest zcela
[22]
přirozeno, že k nám přišel asi jen ten, kdo nemohl nebo nesinél doma
[23]
zůstati. Byli to nejhorší kněží a nejméně vzdělaní. (150). (Winter,
[24]
Ź. c. L 127, 464.)

[25]
Coseevaugelíkütyéóe, Davorovsky vidí v Čechách pouze
[26]
vnější nátěr lutherského evangelictví, pohnutky
[27]
jeho stavovsky zájmové, nenáboženské. (Vlček, 422).
[28]
Mnozí chtějí prý evangelíci raději slauti nežli býti. (117b).

[29]
Není pravé zbožnosti. Tato md se jeviti v prostředcích
[30]
i v účelu svém; proto hřeší také ti, ,kteriz smi lehkomyslné, nevd-
[31]
ženě skrze jeho (Kristovy) rány, všecky elementy, sakramen'a, got-
[32]
šenty přísahati aneb docela snad i směle a lehkomyslně svatých
[33]
ran jeho (Kristových) se dotýkati. (82%).

[34]
Páni nepečují o duševní blaho svých poddaných.
[35]
(2599). Mnozíz nich jsou k chudiné nemilosrduí: Když
[36]
sami na każdy den stkvostné hodujf, pokrmy rozko$nymi, nápoji la-
[37]
hodnými do vošklivosti ... naplnění bývají, k tomu když sami
[38]
pyšným rauchem se odivaji, a coby to byl hlad neb těžká nemoc,
[39]
neskušují, nerádi těm, kteříž hlad trpí, nemocmi těžkými trápeni by-
[40]
vají, věří, ale zlehéujfc je sami u sebe, za nehodné, aby před jich
[41]
obličej přijíti měli, saudí... Jestliže někdy hladem jsa přinucen


Text viewFacsimile