137
vládnúc, abyšte těžce nespadli, nevšedše v ta vladařství skrze Krista l“
(223°). Na jiném místě praví, že, „kdo vchází v duostojenství . .
pro ehlábu, aby byl ctén nad jiné, tenť není pastýř, ale zloděj a lotr.
Neb krade ten auřad lidem dobrým, kteříž sau toho hodni, a on sobě
osobuje cizí věc, totiž auřad a požitky jeho, bez vuole Boží, a tak jest
zloděj. Druhé, že v tom úřadě jsa nehodně, morduje sám svú duši
a zlým příkladem jiných, a tak jest lotr, ješto lidi morduje bezprávně.“
(225-5). K snaze po povýšení připojuje se však také strach, aby místo
jednou dosažené nebylo zase ztraceno; proto prý nevyznává se všude
pravda, která by byla mnohým nemilá a pro kterou by následovaly
útisky, po případě sesazení: V písmě sv. vodnatelný stál před Kristem
a mlčel, poněvadž se bál zákonníkův, aby ho nekázali ukamenovati.
Rok. applikuje to na lidi, „ješto nesmějí pro bázeň pravdy vyzná-
vati,... aby s auřadův nebyli ssazeni.“ (382^).
O soudních úřednících viz doleji při úvahách o právech a
soudech. —
Český venkov. O sedlácích. Selský lid jeví přece více péče osvou
spásu, než lid městský; vidí se to ve snaze, aby měl dobré kněží:
„Sedláčkové, nebožátka, rádi by měli (t. dobré kněží), i nemohau
miti!“ (104°). Proč? Protože se v té příčině města o ně nestarají. Ale
prece i na venkové jeví se odpor proti dobrým kněžím : „Ba i sedlákuom
(kněz se těžko slíbí). Jedneť kněz bude mluviti pravdu a jim mluviti
proti jich hříchuom a neřáduom, uzříš, aniť hned hledí zmazati,
v nětčem popadnúti a potom obżalovati.* (327*—b),
Sedlákům R. vytýká, že jsou často nespravedliví neměříce
a nevážíce poctivě: „. . . Ba i sedlák, kdež muož vértele nedosauti,
nedospe, na lokti natáhne, což muož najvíc, co muož najkratší, to
má. U váze nedováží, nedoměří, zadrží atd.“ (253b).
Sedláci trpí útisky od pánův, kteří je vydírají a olupují,
a ještě kázní to nazývají (71%); sedlści, nebozdci, musi vynaklddati
mnoho na rozpustilosti a na přepych zbujnělého panstva (7* a j.);
veliké daně a roboty těžké je tíží (239%). Doklady viz doleji ve stati
o poměru bohatých k chudým.
Hospodář, hospodyně a čeleď.
Hospodář a hospodyně mají se starati o svou čeleď jako
rodiče o dítky. Především wají k tomu hleděti, aby čeleď byla pilna Boha
a jeho přikázání, mají ji vésti k poznání Boha. (19). Děje
se tak? „Máte-li vy, hospodáři, hospodyně, o svau čeled velikau
pěči, aby oni Ježíše znali?“ (26° a j.). Nikoliv! „A vy, hospodáři,
