98
přibylo a mnoho-li si vsel pšenice nebo žita a koliko set máš vovec
a dobře-liť se daří a co letos pfisadíS a co pfikaupí$?' O tot se oni
starají, o to! Nékdy se toho zboží nasytíte!“ (554), „Ještěť baba drchta
přififuje dcerku, aby pyšně chodila, zjedná perel, zlata, raucha dra-
hého na ni nalépá...“ (1084).
Rodiče mají se starati, aby děti modlily se tak, jak Bůh chce,
„vedle zákona Božího“. Ale to se často neděje: „Než teď, jakž otec
a máti naučili z mládí říkati Otče náš, takto teď ty, Maretko, říkaj,
a ty, Kateřinko, a ty, Filípku! Ale aby toko hleděli, aby to bylo
v duchu vraucím modlením, aby bylo sebrání vážné z té vroucí srdnaté
milosti k bohu, nic!; než leda se blentovalo ...“ (598%).
Mládež se by měla učiti odvykati světu a jeho roz-
košem; proto R. kárá „nešlechetnou řeč“ těch, kteří mládež vybízejí
slovy: „Však si mlád, nech toho náboženství, požívaj světa! Což jest
do tebe, a ty té mladosti nic neuzives, ani ty hráš, ani kuoleš
ani tancuješ, ani do krčmy jdeš, ani (rejnješ, však máš ještě dosti
času (t. na „náboženství“), až budeš stir!“ (700).
Vevětšině těchto dokladů R. kárá s vážným pathosem
bezohledného mravokárce vedlevěcípokárání hodných
též mnoho malicherného a nepatrného, co ani hříchem není
nýbrž co jest nutně ve spojení s živou letorou, s radostmi a s jarým,
veselým duchem bezstarostného mládí. Zvláštní, přílišná hor-
livost zaráží nás v téchto dokladech (326? a 407»):
,Matka synáékovi polahodí, pochlebi: ‚Ba, milý synu, milá
dcerko, buďte veselí! My, dokud sme byli mladí, uměliť sme s do-
brými lidmi veseli býtil“ Ó zlá, nehodná máti, a otec též! Aby ty
byla, matko, vezmńc meć, i sraubila svému dítěti hlavu, když jest
jedně pokřtěno, byla by jemu méně uškodila, nežli když ty je vedeš
k světu, k marnostem, ku pajše!“ (8265),
„Tyto matky a otcové, ješto z té hovadné milosti děti připra-
vují, filují, ono třevíčky červené, oboječky: ješto kdyby máti po křtu
vezmúci meč i sraubila dítěti hlavu, méně by mu uškodila, nežli
i hned z mládí vedauce je ku pýše, k světu, nébrž prospěla by jemu
pomohúc jemu do nebes. Go jest Erodes zlého těm dětem učinil,
zmordovav je? Ne, an prospěl, že mučedlničí korunu vzali. Aby byli
Zivi a tak je jich rodičové vedli ku pajše a k světu, jako nynější
vedau své: — víra jest a měj tu víru, že by byli v pekle. Však při-
pravujete, vedete k svétu, zjednáte perel, nakaupíte pásuov...; ne-
věříte žádnému, než vymluvíte, opremujete: ‚A, co to škodí mladému ?
