93
nesnázka při některém článku víry, mají lidé míti útočiště k kněžím
učeným v zákoně Božím a od nich zprávy hledéti, jako tento
malomocny byl jest přišel k Kristu .... Ale nyní se nalézají mnozí,
že sobě a svým vtipuom budau daufati, tak Ze nebudau chtíti příjíti
žádného výkladu jiných svatých. A my to útočiště máme míti všickni
k dřevním svatým a zvlášť, co se tkne víry, kterak jsau oni o tom
drželi a toho pamět po sobé zuostavili.“ (62%. „Ale ti bludni necht/,
by jim co doktory dovodil, než vše zákonem. A potom poznáš, ktožť již
nechtí doktorův slyšeti svatých, jižť jest zlé znamení, jižť ten
md néco do sebe bludnóho.* (1352).”7) Naproti tomu však varuje
R., aby lid nedal se svésti těmi, kteří učeností svou za-
vádějí lid do bludů: „Ani nejednau budau dovoditi něčeho ně-
kterým písmem. A nikdy toho nečítal, ani těch knib vídal a bude
lidem lhâti a svoditi lidi. Nebo ti lidé, ješto v dalekých zemích bý-
vají, a lidé učení, ba velmiť mnoho lhéti mohau. A tak náramně
mnoho lidí bývá zavedeno, kdež lidé hledí k těm učeným, povýšeným,
a zákona Božího a čtení svatého zanechají, nedbají.“ (8357-5.
Tu jest tedy snadná příležitost, upadnouti v blud a ka-
cířství,*9) zejména v otázkách, zda Bůh skutečně umřel
(167b), zda senarodi] pravy Büh apravy élovék (405^, 4145),
v otázkách o velebné svátosti (206 a j.), atd. „Již toto nyní
bludové, kacířstva, nepravosti, nešlechetnosti rostau z huoru, dobré
hyne den ode dne, pravda Boží, přijímání krve Boží tupí se, tlačí,
miz[...* (1859). I horlí R. proti těm, kteří o božských
věcech hloubají: „A bídní lidé, všeteční! A najvíce těch uzříš
zehytralých, anoť je dábel svede namítaje jim o tom. Jedinét ted
Bartalás (?) počne čísti nebo Panna, a hned chce rozumy dáti všemu
a traktáty skládati a psáti — ó bfdnf lidé! — a mnoho vo božských
věcech máceti, a již mní, že jsau již nětco. U prý: ,Již jsme na pravú
cestu uhodili otom těle Kristově!“ Uhodili ste k ďáblu z pekla horau-
17) O těchto radách Rokycanových píše Denis (K. s. č. str. 217:) „Jest na
jevě, že kazatel již není mocen sama sebe, že ovládán jest a unášen věrou svou:
v tom náčelníku strany jakoby byl tribun, jenž marně snaží zdržovati se. Chce
býti mírným a hledí nespouštěti se učení pravověrného : jestliže odporučuje čí-
tání evangelia, zavrhuje výlučnou pýchu těch, kteří kromě písma svatého odmítají
jakékoliv vůdce, i prohlašuje autoritu otců sv., doktorů a tradice; kárá špatné
kněze, ale vzpírá se každé snaze popírati užitečnost stavu knéZského...*
28) O tom pise Denis (K. s. 6. str. 219—220): „Tento bázlivý utraguista,
jenž po všechen život svůj bál se myšlenky, upadnouti v kacířství, poznal, že vy-
choval sektu nejsmělejší a vší minulé pověry nejvzdálenější ze všech, které vůbec
kdy vznikly v křesťanstvu.“
q*
