88
К. Кага též lenost o svátcích, kdy lidé nejraději
dlouho spí zanedbávajíce sluZeb BoZíchanemodlícese
(320°, 367%): , Ano lezi v nedéli . . . mohauce ke msi jiti a nebo vstantc
modliti se, a to leží! O bídná duše, ležeti tobě tu chvíli, ano se ta
doba obětuje ta drahá obět, ten Beránek nepoškvrněný, jenž snímá
hříchy světa!? A ty ležíš!? A bude-li pak v ta doba smilniti, a, běda
bude, nastojte!“ (3889. Ve svátek jezdí lidé k příbuzným
a přátelům, místo aby se věnovali nejlepšímu příteli —
Bohu: „A pak uzříš, aniť premují, pvy: ,Musili jsme v nedéli jíti,
jeti, byli by mné vozové ujeli*; ono pry: ,Pro dobré sem to lidi uéinil‘;
ono ted: ,U, pro pritely, abychom se spolu shledali, ješto sebe jindy
nemuoZeme vidéti!! Pomni mé, Ze se nevymluví$!^ (215).
Všecko napomínání lidu, aby den sváteční světil,
jest marné: „Milý Bože, co vy mnoho slýcháte, kterak máte tu
neděli světiti! Ano kněží úpějí, volají, ké vy uposlechnete! Hluší ne-
mohau slySeti.“ (297%); „... shledáte, nemějte péče, coť vás potká
pro tu boZí nedéli!* (4295); ,a, a, neboZátka, neboZátka, jak vy ha-
nebné o duée pfijdete!* (430*).
Konečně R. obrací se také proti tém, ktefí bludné
učí, že má sobota býti svěcena: „Někteří lidé bludní mluví,
pravíc, že má sobota svěcena býti. Tu bych já chtěl dovésti, že jest
to blud a že neděle má svěcena býti. Nebo jakož jest onen beránek
v Starém Zákoně byl figura těla Božího, tak sobota byla jest figura
a znamenala nedéli .. .“ (322).
Modlitba.
„Slyší-li tento lid, Ze se Buoh velí modliti v duchu a pravdé?“,
(217) taże se R. Lid to slyší a ví to, ale nedbá, nemodlí se tak,
jak Bůh chce: „nejedent chodí do kostela od třiceti, od padesáti
let, a ještě se nikdy právě nemodlil“. (194°).
Pravá, vroucí modlitba předpokládá lásku k Bohu:
„Onano baba, jenž modlitbu říká, více sobě zaslanží tím, když Boha
miluje, než onenno, byť jich říkal tisíckrát padesäte“. (308°). Lid
však Boha nemiluje, proto nemodlí se vroucně, nýbrž
jen ústa se pohybují, mysl však jinde se toulá; R. mluví
¢asto o neplatném ,lomcovdni patefuov* (6% 31% atd.), o planém,
lichém ,blentovdni* (29055, 398* a j); lid modlí se „Otče náš !*,
a mysi kdes!“ (21%), „jedno ,Otče náš! Otče náš!“ a mysl i srdce kdesi
jinde se taulá a sebránf Zádného* (37*, pod. 43», 290b); „a my knóżi
též, mniši též jedno: ‚ут, vr, vr, leda se jedno odbylo spíše“ (43°,
pod. 193b, 398); „piijdauc do kostela, tut: „Otče ná$!', a duchu vrau-
