16
plných stolech: ,... večer nad karhany seděti trýbajíc (?) 8), za-
lévajíc, dvě, tři, čtyři hodiny bláznujíc, žerty, smíchy vedauc. Ba, tuf se
nesteskne ďáblové duši bídné, hanebné . . .* (04*—^). ,Jako toho po hříchu
mnoho jest nyní, že při jídle a při stole po sobě žerty, smíchy, roz-
pustilosti, řeči smilné, oplzlé, dábelské. A to pochodi z lakoty, z uob-
žerstva a z prázdnosti prílišné“. (232%). „Nu, mnedle, mají-li za hřích
freje, tance, rozpustilosti? U prý: „Musíť lidé veselí Буй!“ (293%).
Také ctižádost svádí lid k péči o věci pozemské:
„Vždy žádáme zvelebení na tomto světě !“ (144^).
Pro přílišnou péči o svět lid nedbá svého spasení
Ovšem, ,.... kdozt řádně svá hospodářství vedau, své obchody,
nic to dobrým lidem není ku překážce jich spaseni* (351*), ale lid
nepokládá jich za dary boží a neváží si vůbec dobrého bydla: „než
právě jako hovado jí, pí, a nic o tom neumí pověděti, též práv my
jíme, píme dobré věci, a nic toho nevážíme, že dobré bydlo máme“.
(267 b.)
V marnostech světských jest tedy příčina mravní zkaže-
nosti, ve které lid tak zabfedl. Ze nedbá Boha, nedbá toho, co
Bůh chce a velí: „aby se modlili v duchu a v pravdě, postili
v duchu a v pravdě, zpovídali se v duchu a v pravdě, a tak všecky
jiné věci vedli, jakož Buoh chce a velí, nic toho tento lid nehledí...“ (40).
Pro nevážnost k slovu a zákonu božímu lid mravně
neprospívá (78b), všecko jeho počínání bez Boha nevede
k spáse: „... všichni dobří skutkové, kteréž člověk muože vésti,
všechny svátosti počna ode křtu, všichni zákonové mniší, jeptiští, kteří-
koli *%, všecka řemesla, všichni obchodové, toho všeho nepovedau-li
lidé podle slova Božího a zákona jeho, všecko to obrátí se lidem
k věčné mauce na věky“. (259%). „Nyní sobě lidé málo váží slovo
Boží, jako by bylo něco starého; již osmrkali, vostydlo jim. Prý: „Však
to dávno slejchám !* Jdau na túlačky, radše se projdau. A druzí pak,
ač poslúchají, ale nedbajf pamatovati." (141*75». „Práv se má tento
lid jako osel. Huď voslu na lautnu, osel slyší teď, ale žádného
kochání z toho nemá. Tak tento lid slyší slovo Boží, a nic jím nemuož
hnüti, aniž se mohau pokochati v svém milém Bohu ...“ (1912), 2)
(Pod. 430^ a j.)
| 19) Spiie asi „tryrajie*; v. Jungm. Slovník pod heslem „trejrati“ (toulati
se) (IV 635.)
19) Srv.: ,v&ichni zákonové, Frantiskové, Dominikové, Kapistrénové, jestli
že se chybí zákona Božího, a v kterém slově budau jemu odporni, oni nikoli do
nebe nepřijdau.“ (373b),
0) K tomuto dokladu podotýká Denis (K. s. č. 219—220): „Však všichni
