354

41

hanuov ueb ziduov na víru obrátili, ty jsau knézí a jahnové najprvé víře a zákonu křesťanskému učili a jako dnes je teprv křtili a v čechly bilé je oblékli, na znamení čistoty jich vnitřní ,. “ (43b). .. „Druhé proto nazývají tuto sobotu bilan, neb tento svatý čas kající mnozí skrze pravé pokání vodau smyli jsau černost hríánau z svych duší...“ (t4*). Jiný příklad: „A dí znamenitě (t. sv. Pavel Effez. 3. k., 10. ned. po sv. Tr.): Po všech národech věky věkuov (t. budiž slávu Kristu). | Tu sluší věděti, že to slovo věk druhdy znamená čas života každého člověka zvláště. A tak díme: Tento má tolik let věku svého. Druhé znamená čas, v nemžto všickni zhynau, kteříž jsau se v něm narodili. A tak sto let nazýváme věk, neb obecně, kdož se narodil najnižšícho věku, ten umře dříve sta let. Třetí znamená tisíce let. Čtvrté znamená vešken čas světa tohoto. Páté znamená věčnost. V těch ve všech věcech ma býti chválen Páu Bůh. Protož buď jemu čest i sláva na včky vékúv, Amen.“ (169%. Vysvetluje též cizí slova, na pí.: „Penthecostes jest fecké slovo ze dvau slo- žené. Neb Pentha u nich slove pět a Costes slove deset, a tak Pentherostes slove pét deseti a neb padesáti^. (86^).

Jednotlivé rozbory epištol! jsou pečlivé a důkladné. Kazatel vkládá rúzné příklady, vhodná přirovnání, leckdy též příslové, atd. Tak na př. Jakoubek uvažuje „o umění poznání zlého a milování dobrého“, uvádí za příklad Solona: „Když byl otázán Solon, pohan a mudfec fecky, od jednoho bohatého člověka, má-li zboží, odpověděl jemu: Ty i já zboží máme, ale mezi mým zbožím a tvým tento jest rozdíl: Neb z mého nižádný bez mé vůle nemůž nie vziti, a když jiným rozdávám, umenšení netrpím. Ale tvé na každaj den k ztracení jest otevříno a bezděky tobě bez tvé vůle bývá pobráno, aniž ho co můžeš udati bez jeho umenšení. Jakoby řekl: Oba jsme bohatí, ty tělestným zbožím, a já duchovním ...“ (174»—1'75*). Solona připomíná též na str. 1849: „... opilství ke všem hříchům hotovost činí. A protož Solon ustavil za právo Athenyenským, aby opilý zhřeše dvénásobní měl pokutu.“ O Pythagorovi: „Buď každý člověk pozdní k mluvení (Ep. Jak. v 1. kanonice v 1. kap.) ... A protoZ Pythagoras svým učedlníkuom byl ten zákon uložil, aby mlčeli za pět let a jeho učení poslauchali, a tak naučili se mluviti użitećne.* (67°). Pri- rovnání, na př.: „... tu byli přivábeni (t. Židé) k Bohu milováním, jakožto dítě jablkem bývá přivábeno k milování otce svého. Byli jsau také malí bázní, neb jedno časné se pomsty bojíce plnili jsau Boží přikázání, jakožto dítě boje se matky učiní, což mu starší káží,“ (12). „Vídáte obecně, že, když děti do kterého sadu nebo do zahrady vejdau