36
bóh prépustil pro náš užitek, abychom ne ihned za svatého měli,
kterfZ bude drZéti biskupstvie neb papežstvie“. (30).
Na str. 132. Hus uvádí začátky svých tří písní du-
chovnich3), jež se zpívaly v Betlémě: Ďábel nastrojil mistry,
kněží a zákonníky, aby brojili proti těm, kteří následují Krista, aby
klnuli jménem Ježíše „všechny ty, kteřížehodie na ká-
zanie do Betléma, a všecky ty, kteříž zpievají:
Vstal jest bóh z mrtvých svú mocí,
a opět, ktož zpievají:
Jezu Kriste, štědrý kněže,
s otcem, duchem jeden bože;
a opět, ktož zpievají:
Navštév nás, Kriste žádúci,
pane světa všemohúci |
daj nám sě v srdci poznati,
bez hrózy sebe čakati.“ (132.)
Husova postilla jest obrazem Husovjch názorů theologických.
Mnohé z těchto Hus přejal sice od Wiclifa, přece však
postille jeho nemůžeme upříti znaku püvodnosti. Hus
Wiclifa neplaguje, nebot s nfm v leckteré věci nesouhlasí, na př.
v otázce transsubstanciace, křtu a j. Wiclif byl dogmatik, Hus
spíše moralista. (Winter, Život círk. I. str. 7.) Dr. A. Lenz
srovnává učení Husovo s Wiclifovým (Čas. kat. duch. 1871)
a praví, že Hus čerpal z Wiclifa sice mnoho, zejména v oboru dog-
matickém a mravoučném, ale že nebyl jeho pouhým nohsledou. Do-
kazuje to srovnántm. Na pf. Wielif tvrdil, že křest není k spáse ne-
vyhnutelně potřebný, ale Hus mluví o nevyhnutelné potřebě křtu
(Postilla, 233). (O původnosti ve spisech Husových viz Sborník hist. IV.
1886, rozprava K. Nováka str. 306. a sl) Lenz srovnává též
učení Husovo s naukami reformatorů 16. věku. (Č. kat.
duch. 1870) a uvádí některé příklady z Postilly: V základním učení víry
protestantské o ospravedlnění Hus liší se podstatně od reformatorů, ale,
byť ne s Lutherem, aspoň s Kalvínem vtom se shoduje, že předzvě-
děným prý se nedostává synovství božího (dle naděje, ač i v této věci
se od Kalvína tím liší, že jinak nevylučuje od údělu milosti posvěcující
8) V. téz Erb. III. 346.
