EN | ES |

Facsimile Lines

354


< Page >

[1]
36

[2]
bóh prépustil pro náš užitek, abychom ne ihned za svatého měli,
[3]
kterfZ bude drZéti biskupstvie neb papežstvie. (30).

[4]
Na str. 132. Hus uvádí začátky svých tří písní du-
[5]
chovnich3), jež se zpívaly v Betlémě: Ďábel nastrojil mistry,
[6]
kněží a zákonníky, aby brojili proti těm, kteří následují Krista, aby
[7]
klnuli jménem Ježíše všechny ty, kteřížehodie na -
[8]
zanie do Betléma, a všecky ty, kteříž zpievají:

[9]
Vstal jest bóh z mrtvých svú mocí,
[10]
a opět, ktož zpievají:

[11]
Jezu Kriste, štědrý kněže,
[12]
s otcem, duchem jeden bože;

[13]
a opět, ktož zpievají:

[14]
Navštév nás, Kriste žádúci,

[15]
pane světa všemohúci |

[16]
daj nám v srdci poznati,

[17]
bez hrózy sebe čakati. (132.)

[18]
Husova postilla jest obrazem Husovjch názorů theologických.
[19]
Mnohé z těchto Hus přejal sice od Wiclifa, přece však
[20]
postille jeho nemůžeme upříti znaku püvodnosti. Hus
[21]
Wiclifa neplaguje, nebot s nfm v leckteré věci nesouhlasí, na .
[22]
v otázce transsubstanciace, křtu a j. Wiclif byl dogmatik, Hus
[23]
spíše moralista. (Winter, Život círk. I. str. 7.) Dr. A. Lenz
[24]
srovnává učení Husovo s Wiclifovým (Čas. kat. duch. 1871)
[25]
a praví, že Hus čerpal z Wiclifa sice mnoho, zejména v oboru dog-
[26]
matickém a mravoučném, ale že nebyl jeho pouhým nohsledou. Do-
[27]
kazuje to srovnántm. Na pf. Wielif tvrdil, že křest není k spáse ne-
[28]
vyhnutelně potřebný, ale Hus mluví o nevyhnutelné potřebě křtu
[29]
(Postilla, 233). (O původnosti ve spisech Husových viz Sborník hist. IV.
[30]
1886, rozprava K. Nováka str. 306. a sl) Lenz srovnává též
[31]
učení Husovo s naukami reformatorů 16. věku. (Č. kat.
[32]
duch. 1870) a uvádí některé příklady z Postilly: V základním učení víry
[33]
protestantské o ospravedlnění Hus liší se podstatně od reformatorů, ale,
[34]
byť ne s Lutherem, aspoň s Kalvínem vtom se shoduje, že předzvě-
[35]
děným prý se nedostává synovství božího (dle naděje, i v této věci
[36]
se od Kalvína tím liší, že jinak nevylučuje od údělu milosti posvěcující

[37]
8) V. téz Erb. III. 346.


Text viewFacsimile