28
proti Antikristovi — myšlenka Wiclifova; Hus ji přijímá za
svou, Špatní kněží nechtí, aby věrní kazatelé se há-
jili písmem sv.: „Znamenajmež, že náš spasitel písmem sé
brénil; . . . proti tomu jsá nynie antikristovi učedlníci, jenž nechtie,
aby věrní křesťané pismem sč bránili, aniž chtie, by zjevovali lidu
obecnému písmo, a chtie, aby ihned po jich vóli činili, jakož oni káží ;
a když věrní chtie, aby oni písmo ukázali, tedy řkú: Toť jeden
z nich! tot Viklefista! neposlüchá cierkvi svaté!...* (93)
(v. též 57, 60, a j.) Tito falešní proroci kaceřují toho, kdo
sejim protiví, kdo proti nim káže. Kdo nechce býti fa-
lešným proroküm po vůli, proti tomu „vydávají kříž“, hlásají
svatou válku a svatý boj. (11). (pod. 21.) Hrozí dokonce
smrtí upálením (198—199). Jsou to „ludaři světa, falešní kněžie'““
(151), nejsou praví pastýři, ale jsou falešní nájemníci neb námezd-
nfei (167, pod. 169). Mnozí z nižšího duchovenstva konají přece své
povinnosti, ale vyšší duchovenstvo a řády mnišské
nepracují na vinici Páně, „neb velicí preláti, jako papež,
kardinálové a u dvora jiní, ti sě jedné v prodávání obrokóv obecně
obierají; arcibiskupové a biskupové, ti s panstvím dosti činiti mají;
kanovníci, ti sě sami pasú; oltářníci; jenž nekáží, odbudúce mše,
obecně spie nebo hrají, aneb v krčmě sě obierají; a mnišie bohatí,
ti zavrúce sě, dobřě sě sami pickují; pak-li jsú žebráci, tehdy lanžují, aby
coz moh najviece na lidech vymluvili.“ (67). Śpatni knóżi „ródi by veśken
svět na zboží pohltili, a ještě by žádosti nenasytili l“ (198.) „Pasú sč tučné
a lidského spasenie netbají“ (199). Žádosti jejich po
zboží není konce; „ač jsú jim plny stoly, komory, špižierny
i pivnice, ale žádost vždy děravá nenie plna“. (271). Starají se
o desátky, o oféry. (81). Jedni z nich praví, že „sedmkrät,
a druzí řkú, třikrát každý člověk má jim do roka ofčrovati.““ (44).
Zavádějí lidi v hříchy, jsouce jim špatným příkladem. Jsou
lakotní (241), nemírní v jídle a pití (199—200, 241),
sami žijí v rozkoši, ale o ubohou chudinu se nestarají
(84), „činie nádav, nátisk a núzi chudým, s jedné strany nutiece je,
aby jim dávali desátky, oběti za křest, za zpověd, za svátost, za jiné
duchovnie věci; nuzie je také, že co by chudým dobří Jidé dali, to oni
vše k sobě hrnú; také nuzie je lstivými odpustky a tiem zvláště, že
jich statek zle utracují a lakomě držie. Neb což kněžie mají,
to jest chudých.. .* (199). Starají se spíše o své tučné psy,
chrty, vyžlata, ohaře, o „tisty, kurvy neb ženimy'“, a to vše činí
z peněz chudých, jimiž vládnou. (242.) Ostře kárá Hus
