301
„které ku pomoci pohořalých neb jiných takových potřebných od
vrchností zařízené jsau.“ (I 45), — Manželům kazatel dává mnohá
naučení při úvahách o právech a povinnostech manželův. (I
142—161). V üvaze o nevérnosti praví na př.: „Umauněná,
uápinéná, ucauraná, rozhalená, do starých skřápů obutá žena snadnó
může příčinu dáti, že muž vezma si ji v oSklivost, nevérnym jí poéne
býti“. (I 157). Nerovná manželství bývají nešťastná: „Mladé
ženy v domé starého muže jsau tolik, co hansenky na zeleném kve-
taucím stromé. Hausenky tak oZerau strom, že na něm nic neostane,
nežli smutná rohatina. Znal jsem sám muZe velmi mohovitého, kterého
statek mladá Zena tak rozchvátila, Ze posledné celÿ otrhanÿ Zebrati
musil.* (II 272). — Rodiéümudílflaskavéapraktické rady,
jak mají dítky své vychovávati a o né peéovati. (Il 106
až 124). Někdy se prý stává, že matka dítě zalehne. „Za tau pří-
činau práva církevní ustanovují, aby matka celý rok a šest neděl
S svým v nově narozeným děťátkem nespala, ale obzvláštní pro ně
postýlku měla.“ (I 109.) Aby děti nedostaly neštovice, radí: „Po-
slechněte mé rady, a dávejte svým dítkám kvravyčí neštovice sázeti l“
(I 109). Mají-li děti neštovice, radí, aby se v světnici netopilo a ča-
stěji čerstvé povětří tam pouštělo (T 110). V praktických radách
svýchjest kazateltak horlivý, že podává na př. dokonce i recept
„proti neštovičnímu hnisu v očích“: „Vezměte polovici vody, polovici
mléka, a to smíchajíce ohřejte, aby vlažné bylo: a namáčejíce v tom
klücek, tfm jim jejich natazené klapky navlazujte, aby ony zmóknauc,
se otvirati, a děti jimi mrkati mohly. Tímto lehannkým prostředkem
děti od slepoty zachráníte.“ (I 110—111.) Varuje, aby před dětmi
se nevypravovalo o strašidlech, o bubácích. „Ale tato
strašidla, buď Bohu díka! nyní již hodné přestávají, hned od tono
času, co je do domu kázně neb cuchthauzu k potrestání posíilají.“
(I 114).
Proti pověrám, „báchorám a babským povídkám“ se
kazatel vyslovuje s největší rozhodností: „Lidé děckými předsudky
pojati, všudy hned strašidlo ua hřebíčku mají. Jestli nočního času
myš s nějakým papírem se po zemi tahá: to (prý) nebožka paní
chodí a šlomprem (!) po zemi šaustá. Jestliže kdy takový pověrečník
leží v noci v pokoji, a zdá se mu, že tam kdosi v knize, kteráž na
stole jest v pokoji, pořád listy obrací, on si z toho hned strašidlo
udělá: zatím pak přicházejí lidé a ohledávajíce, coby to bylo, na-
cházejí, že netopejr sedě za obrazem, křídly o něj šaustá“... atd.
(I 114—115). „Nebylo by konce, kdybych vypravovati chtěl, jakých
90*
