257
v ní naříká, že není jednotné viry, °°) broj{ s odpornou nábo-
ženskou nesnášelivostí proti nekatolickým nábožen-
stvím, s nechutnou ironi( zmihuje se o nových apoštolech světa,
o Husovi, Jeronymovi, Kalvínovi a o „předrahém muži Božím, třetím
Elidsi a pátém evangelistovi* Martinu Lutherovi (XIX), velebi víru
katolickou jako jedině pravou, která nikdy neklesla, ale stále
trvá, v níž jediné jest spása. Proti kaclřůma kpoznání pravdy
sepsal prý svou postillu. Připojuje pak omluvu: „Co se vejřečnosti,
krasomluvnosti a mistrně zbraušené češtiny dotýče, opovídám se,
a volně se přiznávám, že jsem do grammatiky česképřed
tauto prácí mou nahlídnautíi příležitost neměl(l).
Matefskau řečí s rozmilým čtenářem a s vlastenci mými rozmlauvám.
Nadál sem se, že upřímná sprostomluvnost v přátelských rozmlauvá-
ních laskavému čtenáři nad vysokau češtiny pravidel sformovanau
vejslovnost líbiti se bude, nad to cíl a konec této knížky jest, aby
ona ubohým vlastencům mým na místě zlých a podvodných kacířských
kněh k duchovnímu pokrmu a potěšení slaužila; že pak větším
dílem sprostější obecní lid snážeji bludným čtením zaveden bývá, měl
sem za to, že k snadnějšímu pochopení sprostého lidu prospěšnější
bude kunstovné okrasy zbavená mateřská řeč). B
(XXXIX—XL). Na str. XLI pokraéuje takto: „Podvodní a bezbożni
kacífové hladovitfm étením s pfedivnau vejslovnostf a krasomluvností
oslazené lahůdky v knihách svých připravují, aby Jíbeznými slovy
chutnější čtení své spůsobili; a tak fortelněji skrytý a zmíchaný
v pokrmu slova Božího jed pobožným čtenářům dodávají....“ atd.
„Sem tehdy, rozmilí Čechové! Sem, bludným učením, podvodným
čtením, nakaženým rodem zavedení vlastencové! Sem, v pravé víře
vrtkavé, o samospasitedlné rímsko-katolickó cfrkvi pochybující duše!
Sem oči, sem srdce, sem mysl arozum se vší snaZností obratte! Evi-
gilate ad salutem! Amate pacem! Redite ad unitatem! Züvi vás uctivó
k bedlivómu neb čtení neb slyšení knihy této slovy sv. Augustina .. *
atd. (XLII—XLIIN .... „Tak s přihotoveným k poznání všeliké
pravdy srdcem knížku tuto čtěte a na dobrodince její pobožným
vzdechnutím někdy spomeňtel“ (XLVIT). Předmluva k čtenáři končí
se pak citaty latinskými a českými ze sv. Augustina. (XLVIII).
26) Mluví též o husitech a dovoluje si neuctivou slovní hříčku, že „husa,
nechť ona pod vodau se skryje nebo po zemi kráčí, rovně husau jest.“ (III).
27) Připravil však pokrm nezáživný jednak hanebnou češtinou jednak
hemžícími secitaty zrůznýchspisůtheologických, jimž prostý čtenář
nerozumí, jednak nesmyslnými příklady, hrůzyplnými povídačkami,
které člověka nerozumného postrašují, u rozumného však odpor působiti musí.
