242
Scherer ukazuje ve vÿkladech svÿch znamenitou uéenost,
zvláště velikým množstvím příkladů z dějin starých i novějších.
Překlad psán jest češtinou ještě dosti dobrou.
Celé 2. kázání na 2. neděle adventní jest proti nádheře
v oděvu, proti pýše. Spisovatel mluví na př. o oděvu Adama a Evy,
když byli vyhnáni z ráje, a dodává: „Tu máš počátek oděvu, a nic tu
neslyšíš o rause hedvédbném aneb aksamitovém, o zlato- neb stříbro-
hlavech, nic o perlách a drahých kameních, nic o střapcovatých
nohavicích, nic o ve trý aneb v čtvero složených obojcích, aneb
o okruží a jinych daremnych ozdobách, nýbrž toliko o sukních chlupa-
tých z koží nerozumných hovad. Nie tehdáž nebylo ještě Inéného
neb vlněného: na nahé tělo vložil jim Pán Bůh ty kůže; ta byla celá
ozdoba a okrasa jejich.“ (44, Post. ned.) Jiné zajímavé doklady: „O peníze
také připraví tebe tvá zbytečná okrasa a vyprázdní tobě tvůj měšec,
jakž toho každodenní zkušení máme: nebo tolik nových cizozemských
krojů, křtaltů a způsobů oděvu, po Vlasku, po Španielsku, po
Francauzsku, po Englicku; též tolikeré krajíky, vyšívání, protkávání,
překládání, obrubování, prýmy, opremování, propremování, prořezávání,
prosekávání, třapce a roztřapce, vycpávání, podkládání, podšívání, po-
vlečení, ete. sežere velmi mnoho peněz. Ano žádost šatstva jest
právě podobná vodnotedlnosti: čím více šatů míváme, tím více jich
míti žádáme; obvzláštně když nějaký nový nález, aneb nový
kroj vznikne, tu vskakujeme do dluhů, tu shledáváme peníze, kde
müzeme ... Tu na lichvu bereme, tu dřeme a škrabáme a schrabu-
jeme, kde co zasáhnauti můžeme: tu přijímáme zapověděné dary
a halafance, přešacováváme lidi, daně na ně ukládáme, lidi podvádíme,
auřady i nehodným prodáváme. Slovem, všelikých ošemetností a zlo-
dějských nálezů užíváme, aby toliko pejcha v své bytnosti zacho-
vána byla." (46). ,To také jest vůbec známo, že samého Martina
Lutera syn plundry s nekfestanskymi velikými floky na
svět uvedl, a jsa tázán, proč by to činil, odpověděl: ,Co pak je více?
Můj otec uvedl novau víru, já pak uvedl sem nového kroje, plundry.‘“ (53).
Jan Barner vydaltéž původní spis: „Swnmarie na
všecka čtení a evangelium, jak nedělní tak i sváteční, přes celý rok.“
Vytist. v Praze u sv. Klimenta r. /7/7. (Jir. I, 47.)
Predmluva kpobożnómu čtenáři: „Bych tuto práci
na sebe vzal, pobnul mne předně k tomu veliký nedostatek
českých duchovních katolických kněch (!).“ Od te
doby, co bylo vynalezeno kuihtiskařství, bylo prý v Čechách a na
Moravě málo katolíkův, neměli svých vysokých škot, kdežto kacíři měli
