6 Č. 6—7: 19. srpna—28. září 1418.
guod pro IX sexagenis tempore debito, si prospicerent, tres integros esoces eme-
rent,“ ex quibus conventui decenter per quadragesimam provideretur. Ad quod
dominus Czenko respondens dixit domino abbati: „Domine compater, apponatis vos
et ematis quartum et comedatis cum conventu". Ex quo liquet, quod solo conventui
assignatur et non abbati. Ergo intelligenti et fideliter ad subditos suos volenti
numquid satis non est dictum?
Idem dominus Czenko dixit astante domino Ulrico, nostro fundatore vero, suo
et ipsius nomine: ,Bone domine compater, rogamus et petimus, diligatis vestros
subditos et habeatis eos in timore et detis eis neccessitatem et melioretis eis
prebendam, quia ipsi laborant et domino Deo attente, devote et diligenter serviunt.
Nam hoc est et ipsorum aratrum et hec mereces eorum, quidquid comedunt et
bibunt; et perpendatis, quomodo istis temporibus alibi ventilatur, a quibus vos per
dei graciam exonerati, pacifice et quiete nomen bonum pre omnibus aliis habentes,
hucusque subsistitis. Ideo habeatis timorem dei pre oculis et conservetis vos, prout
adhue statis. Et si timorem dei habueritis, deus erit inter vos, et quam diu deum
habetis vobiscum, habetis omne bonum, dominos et omnes probos. Si vero
timore dei postergato vixeritis, deus non erit vobiscum, et si deus non erit inter
vos, extunc perdetis nomen bonum et graciam dominorum vestrorum et omnium
proborum", Hec ille.
7. 28. září 1418.
Olařich z Rožmberka osvobozuje deseti listy stejného znění některé vsi a městečka
na svých panstvích od odúmrti. Svědčí Čeněk z Vartenberka.
a) ves Radošovice. — Krumlov, Schwarzenb. archiv: I. & A U. N? 8, souë. opis; tamże I.
5 A U. No 28 f. 10—12, něm. překlad. — AČ. XXIX, 3 č. 8 a.
My Oldřich z Rosenberka vyznáváme tiemto listem všem nynějším i budúciem, ktož
jej čísti neb čtúcě slySeti budû, že opatrní naši věrní kmetové i všecka obec z Radošovic,
našie vsi, pokornů nám prosbu vzdávali žádajíce, abychme jim jich vsi nahořepsané
i všem té vsi přebyvatelóm, mužem i ženám, nynějšém i budúciem, svobodu a milost ráčili
dáti a uciniti dole psanü. Protož znamenajíce jich v tom prospěch a užitek, dali sme a tiemto
listem dáváme jim všem i všem jich budůúciem z zvláštie milosti tuto svobodu a milost,
aby každý člověk té vsi nahořepsané své všecko zbožie movité i nemovité, kterýmž by
to kolivěk jménem bylo jmenováno, mohl dáti nebo odkázati vespolek nebo rozdielně, za
zdravého života nebo na smrtelné posteli, komužkolivěk a kdyžkolivěk bude chtieti, bez
našie i našiech budůúciech přiekazy a odpory všelikaké. Pakli by který člověk, muž nebo
žena, z nahořepsané vsi umřel bez rozkázanie svědomého, tehdá všecko jeho zbožie,
a) emerentur 7/.
