II
proti pokojnému řádu zemskému a tím i proti moci královské, její podklad, vznik
a podmínky vzrůstu; tím bychom získali mnoho pro dějiny panského stavu v Če-
chách, tak málo probadané — leč pro tuto otázku není místa v rámci tohoto úvodu,
vyžaduje si samostatné studie. Zajisté nejen příznivé podmínky vnější, jež přinášela
doba husitská jednotlivci; především královské bezvládí po smrti Albrechtově,
nýbrž i tradice a síla rodová postavily základ moci Oldřicha II. z Rožmberka. Lze
se domnívati, že i mocné postavení pana Čeňka z Vartenberka na počátku dob hu-
sitských opíralo se nejen o jeho úřad nejvyššího purkrabí, nýbrž i o poručenský
úřad nad sirotky po Jindřichovi z Rožmberka; jakmile jeden ze sirotků, Oldřich, se
ujal vladařství domu rožmberského, začal mu pan Čeněk na veřejnosti ustupovati.
Ještě do r. 1420, dokud byl nejvyšším purkrabím, zaujímal Čeněk ve veřejných
událostech první místo,!) potom však ustupuje Oldřichovi tak, že posléze na Čáslav-
ském sněmu v červnu 14212) zaujal vůdčí místo Oldřich, aby již s něho nesestoupil;
ovšem přispěl k tomu obrat vlastní politiky Oldřichovy — o tom viz níže.
Význam Oldřicha II. pro dějiny české 15. století jest vyvrcholením středověké
moci rožmberské, které nedostihli Rožmberkové ani v době pozdější, třebas i zau--
jímali vysoká postavení. U Oldřicha nebylo to však jen jeho formální mocenské
postavení, nýbrž i více nebo méně skrytá politika, často negativní, která určovala
vývoj veřejných událostí a stlačovala moc královskou na prospěch moci panské.
Vystihnouti vlastní cíl Oldřichovy politiky, který viděli již jeho současníci v dosa-
žení vlády v Čechách,39) znamenalo by přispěti značně k poznání vůdčí politické
ideje rožmberské; ovšem bude nutno, jak výše naznačeno, zpracovati i starší dějiny
rodu Vítkovců, základnu moci Oldřichovy. Materiál pro takovou studii jest dán edi-
cemi pramenů a listin, které tu již máme anebo které se již alespoň připravují
(Regesta z doby Karla IV.); jsou a budou to ovšem edice rázu povšechného, nikoliv
jen látky rožmberské. Naproti tomu však bylo nutno písemnosti kanceláře Oldři-
chovy vydati samostatně jakožto velký komplex materiálu zcela souvisejícího a
namnoze dosud neotištěného; proto bude míti edice význam též jakožto příprava
k Regestům 15. století.
Nelze však považovati tuto edici za monografickou po výtce. Při politickém
i hospodářském významu, jaký měli Rožmberkové, jest právem očekávati, že edice
přinese cenné poznatky pro 15. století našich dějin vůbec; z materiálu samotného
pak vysvitne jeho cena jakožto celku pro sebe. V tomto I. svazku Listáře jest podána
dosti ucelená korespondence mezi Oldřichem a králem Zikmundem; tato, jakož i věci
sněmovní, byly sice již až na výjimky vydány, přes to však neváhám vydati je znovu
z těchto důvodů: vydání dosavadní je nesystematické, roztříštěné, texty jednotlivých
kusů bylo nutno opraviti přesnějším čtením aneb i doplniti, zařaditi některé kusy
bez data, posléze opatřiti je poznámkovým doprovodem. Mimo politické věci jest tu
1) srv. zde č. 24, 25b. 2) srv. è. 55. 3) srv. Urbánek, Čes. dějiny III. 1, str. 188 a d.
