XIII
autor dobře řadu fals i jejich účel, sebrav dosti látky s nimi související. Mareš
očistil některé z listin nařčených Schmidtem z podvrženosti,1) potvrdil některé vý-
vody Schmidtovy důkazy po stránce formální a rozmnožil řadu fals o dalších sedm?).
Počet fals uznaných Marešem vzrostl tak na dvacet tři; k tomu přistupuje v této edici
ještě nových osm, z nichž dvě byla již v literatuře za falsa uznánaš), o šesti pak pro-
veden zde po prvé důkaz falsifikace, ač čtyři z nich byla již dříve otištěna4) a
pouze dvě jsou zcela nová, zde v plném znění otištěnaš5). Nejen pro určení fals
vůbec, nýbrž i pro poznámkový doprovod k nim byla studie Marešova bezpečným
základem ; proto učiněn při jednotlivých kusech prostě jen odkaz na ni a podle
potřeby jen doplněno, na př. upozorněním na stejný diktát nebo stejnou ruku pří-
slušného falsa s jiným falsem. Avšak i Schmidt svým rozborem, pokud není chybný,
usnadnil tuto edici, proto i jeho se dovolávám, pokud se týče důvodů vnitřních a
souvislosti fals. A proto též u kusů, jichž on neuvedl, bylo nutno v této edici se
zmíniti i o vnitřních důvodech falsa. U fals, která sem byla zafadéna zcela nově,
bylo ovšem poukázáno na vnější i vnitřní známky. Všude dbáno, aby výklad
byl co možná stručný, aby edice nebyla příliš zatěžována poznámkami. Jen tu a
tam byla v edici naznačena vzájemná souvislost jednotlivých otázek — avšak přes
to bude ziskem alespoň určení a vydání všech kusů v plném znění, neboť polovina
jich nebyla dosud vůbec otištěna a polovina buď v Emlerových Regestech, která
svou formou nestačí, jde-li o falsa, nebo roztroušeně jinde. Proto bude tato edice
dalším krokem k objasnění spletité otázky falsatorství Oldřichova, která potřebuje
důkladného zpracování, při němž třeba dbáti nejen vnější a vnitřní stránky jednotli-
vých kusů o sobě, nýbrž i jejich formální a obsahové souvislosti a ovšem pak
i vztahu k celé činnosti Oldřichově vůbec.
II.
O ZPŮSOBU EDICE.
Předmětem této edice jest, jak bylo viděti již z předcházejícího rozboru,
vše, co prošlo kanceláří Oldřicha z Rožmberka: ať listy a listiny jím vydané, at došlé,
nebo listiny cizího původu, k nimž Oldřich jakožto svědek přivěsil svou pečeť, nebo
posléze listiny, jimiž Oldřich vydává svědectví o právním pořízení třetí osoby (z kruhu
jeho přátel neb jeho poddaných). Do edice pojaty však i listiny a doklady, které
snad ani neprošly jeho kanceláří: v nich jest Oldřich pouze spoluvydavatelem, na př.
1) viz zde č. 39, 241, 242, 250. 2) č. 856, 358, 362, 363, 370, 379, 380. 3) č. 859 a 369, č. 359
se zachovalo pouze v německém překladě v Rosenb. Chronik Heermannově, proto bylo by zbyteč-
ným znění zde opakovati. Doplň k tomuto číslu, co v opravách na konci edice! s) &. 372, 373,
374, 376. 5) č. 368, 875.
