VII
Význam Oldřichův a jeho veřejný vliv rostl, takže stává se již prostředníkem
jednání mezi králem a stranou podobojí.) Nejen králi záleželo velmi na pomoci
Oldřichově, nýbrž i vévoda Albrecht Rakouský, stav se markrabím moravským, hledí
si přede všemi přízně Oldřichovy, který prostředkuje též mezi nim a pány.2) Jest
Oldřich bezohledně za svým vlastním cílem. Nejsa dosti silen, aby svůj poměr k Tá-
borům vyřídil otevřeným bojem, utíká se prozatím opět k příměří s nimi v druhé
pol. 14243) a využívaje svého vlivu zjednává jim královu povolnost k jich slyšení.4)
Smírná politika Oldřichova vůči Táborům budí však nevoli královu, leč marně brání
se král proti tomu, aby i jiní páni, vedeni Oldřichem, nesmlouvali se s Tábory.š5)
Zde se začíná delší řada Oldřichových příměří s Táborskými, veřejných i tajných,
neboť Oldřich, sledující především svůj zájem, byl mnohdy nucen skrývati své jed-
nání před králem, aby si jeho nerozhněval. I z korespondence královy z 2. pol. 1425
patrno, že Oldřich činil proti vůli králově pokusy o smír s Tábory,6) marně se snaže je
utajiti; zprávy o nich docházely ke králi a kalily pomér mezi obéma.?) Oldřich omlou-
val se sice králi a snažil se udržeti si jeho přízeň,9) přes to však i přes přímý zákaz
králúv?) činil stále příměří; první bylo z 11. listopadu 1426.10) Nedbal v tom ani
napomínání říšskýcn knížat,11) spoléhaje se patrně na knížete Albrechta Rakouského,
který jej právě v tu dobu ustanovil hejimanem budějovským.12) Možná, že ke smiřovací
politice s Tábory doháněla Oldřicha i hmotná tíseň, v níž tehdy byl, jak lze souditi z toho,
že zastavil Vyšší Brod13%) a prodal Vítkův Hrádek,14) obé Reinprechtovi z Wallsee.
Doba od října 1427 až téměř do konce r. 1430 jest vyplněna jednáním Oldřichovým
s Tábory a jejich přívrženci o příměří. Král nevěděl snad o tomto jednání anebo
úmyslně Oldřichovi nebránil, potřebuje stále jeho pomoci; vždyť právě tehdy zapsal
mu berni a úroky kláštera Zlatokorunského.15) Měla to býti též jakási náhrada za
odvolání zástavy zboží Zlatokorunského. Oldřich zdržoval se v té době na Krum-
lově — až na kratší pobyt v Bratislavě u krále16) a v Linci u pánů z Wallsee,17) — jsa
zaměstnán spory a to s Mikulášem z Lobkovic,18) s Budějovskými o silnice,19) s Ja-
nem Smilem z Křemže,20) a věnuje se hospodářským v6cem.21) Teprve od jara r. 1430
obrátil Oldřich opět svou pozornost k veřejným věcem a pokračuje v korespondenci
s králem Zikmundem,22) slibuje jeti za ním do Norimberka k říšskému sněmu. Za-
jistiv si příměří s Tábory na rok dne 13. Gervence 1430,23) odebral se Oldřich za
králem do Německa v prosinci t. r.24) Nepochybně myslil především na svůj pro-
spěch; tomu nasvědčuje plná moc z 8. června 1431,25) kterou si vymohl od krále,
aby mu byl postoupen Zvíkov; dále i pomoc, které se mu dostalo od Norimberských
1) viz č. 80, 81, 83, 85. 2) č. 88, 89. 8) č. 90. 4) č. 91. 5) úmluvy zdické, viz č. 97—99.
6) č. 108 a d. 7) č. 128, 127. 8) & 116, 123. 9 & 127. 10) 6, 128 a d. 11) č. 138.
12) č. 136. 13) 6. 137. 14) č. 139. 15) č. 158. 16) č. 157, 158. 17) č. 146. 18) č. 154.
19) č. 144. 20) 6. 140, 141, 147, 162, 168. 21) č. 167, 172, 173, 174. 22) č. 171. 23) č. 176.
2) č. 177 a d. %) č. 182.
