FALSA. Č. 370: 23. května 1423. 261
370. V Ložnici (?), 25. května 1423.
Král Zikmund dává Oldřichovi z Rožmberka své odúmrtní právo na Vildštejn,
věno Elišky z Kravař, matky Oldřichovy.
Třeboň, Schwarzenb. archiv: II. 427 č. I, or. perg.
Sedláček, Zbytky register král. 221 č. 1623 (mezi padělky).
Podvrženost listiny jest patrna z důvodů jak vnějších tak i vnitřních. Viz Mareš, ČČH. I,
881 (uvedl však omylem datum 25. února) a Sedláček, Hrady IX, 214 a d.; srv. též poznámky
níže uvedené. K zhotovení falsa bylo užito nejspíše nějaké listiny z posledních let Zikmundových
(odtud asi chybný titul „imperator“ a pro Kašpara Slika „cancellarius“), s níž odstraněno původní
písmo, pečeť ponechána.
Sigismundus, dei gracia Romanorum imperator semper augustus ac Hungarie,
Boemie, Dalmacie, Croacie ete. rex, recognoscimus tenore presencium universis, quod
nobilis Ulrieus de Rosenberg, fidelis noster specialis dilectus, misit ad nos Mathiam
de Wietrzna, purgravium suum in Crumlow, propter aliquas arduas causas nostras,
volens habere a nobis informacionem et mandatum, quomodo cum istis factis debet
facere; quem informavimus sufficienter, quid est in illo facturus. Et inter alia eciam
supplicavit magestatem nostram ex parte sui, quod mater ipsius domina Elyzabeth?
graviter infirmatur, quod timendum est pro ea, et nunecius venit ab ea ad eum in
recessu supradieti Mathie et informavit nos, dum copulata erat patri suo,? quod
nullum dotalicium recepit post eam, sed solus benivole proscripsit ei mille sexa-
genas in castro suo Wylsstein pro dotalicio eius;? et sic post mortem patris sui,
dum intromisit se ille Czenko? de bonis suis, male memorie, eaput hereticorum et
proditor noster, disposuit sic cum ea, ut illa bona omnia teneret, que pertinent ad
Wylsstein, usque ad tempora vite sue et post mortem ipsius ut non posset dare
dotalieium suum alicui alio, nisi supradicto Ulrico, filio suo. Et sic ista littera con-
fecta est cum sigillis baronum et aliorum officiariorum ipsorum, qui tempore illo
fuerunt officiales in castris eius, et istam litteram recepit Czenko ad manus suas
et nunc ipse quesivit eam et non potuit eam invenire^ Et sic Mathias supplicavit
1) V tu dobu byl však purkrabím krumlovským Buzek z Rovného; srv. výše č. 67 z 26. čce
1422 a pak č. 82 ze 14. pros. 1423 — zde uvádí se Matěj Višně z Větřní jakožto purkrabí velešínský.
2) Alžběta (Eliška) z Kravař, T 25. června 1444. 8) Jindřich z Rožmberka, f 28. čce 1412.
4) není o tom jiných zpráv (srv. Sedláček, Hrady IX, 214). 5) Čeněk z Veselé a Vartenberka,
$ 17. září 1425. V době, do níž se hlásí tato listina, stál však Čeněk právě na straně katolické
a králově (od konce vr. 1421, viz Tomek, Děj. Prahy IV?, 217 а 272); ještě v zápise sněmu svato-
havelského z 1. listop. v. 1428 uvádí se mezi pány pod jednou (viz AČ. III, 240 a d.), teprve
v květnu r. 1425 setkáváme se s nim na sjezdu v Brně, jakožto vůdcem poselstva českého, které
mělo vyjednávati se stranou Zikmundovou (viz Tomek, tamže 322 a Palacký, Děj. III. 2, 236).
Tedy nejen tím, že se zde mluví o Čeňkovi z V. jakoby o zemřelém, nýbrž i slovy, jichž užito
o poměru jeho k Zikmundovi, prozrazuje se listina jakožto falsum (srv. též ve falsu z r. 1426, níže
otištěném). Viz Mareš na uv. m. 6) zmínka o této ztracené listině jest zřejmě smyšlenkou.
