O půhonných přích na soudě dvorském. XV
opravovati roky tak dlouho až k zasedání soudnímu došlo.1 Když pak pohnaný
nestál ani před soudem pány osazeném a toho dne, kdy jeho pře byla souzena, na
trojí zavolání se neohlásil, sudí dvorský s pány na soudě zasedajícími nebo úředníci
dvorští se souhlasem pánů dali původovi za právo stané, načež původ nebo jeho
poručník zaplatil památné. ?2
Při půhonech o dědictví, které se od ostatních lišily svým počtem, zachovával
se také odchylný postup na vysvědčování jich. V každém ze tří půhonných listů
u půhonů tohoto druhu obvyklých dával se stranám pokaždé nový rok k stání. Při
vysvědčování jednotlivých z nich musil sice žalobce býti pokaždé přítomen, ale
pohnaný nebyl povinen státi na všech třech, nýbrž jen na posledním roce, tu kdež
měl vyslechnouti žalobu a dáti na ni odpověď. Nestál-li na prvním a druhém roce
jemu uloženém, nemohlo se to obrátiti v jeho neprospěch.
Jestliže obě strany stály před úředníky dvorskými na vysvědčehí půhonu
v den ustanovený v půhonném listu, mohlo hned na tomto roce dojíti k smírnému
vyřízení sporu, tím že se strany v přítomnosti úředníků poddaly rozhodčí výpovědi
smluvcü (ubrmanü), které si samy zvolily.3 Podobně stručné bylo řízení, když
dlužník, pohnán jsa z dluhu, prohlásil před úředníky dvorskými, že dlužný peníz
v určité době zaplatí.4
Poněvadž nestání k soudu mělo za následek buď ztrátu půhonu anebo ztrátu
pře, zřizovaly si strany plnomocné zástupce cili poruéníky (commissarii) kteii za
ně při dále vedli. Poručníků mohla si zříditi strana třebas i několik, a z toho, že
se v různých přích jistá jména poručníků častěji opakují, lze poznati, že se jisté
osoby zabývaly zastupováním stran u soudu řemeslně. Ženy ustanovují svým po-
ručníkem často svého muže. Bylo-li původů několik, bývalo zvykem, že při poručili
jeden druhému. Někdy si původové poručili při navzájem a k tomu ještě zřídili
poručníky.š Zřízení poručníka musilo býti zaznamenáno v deskách půhonných, a jen
takto deskami zřízení poručníci byli připuštěni k jednání na místě stran, které jim
svou při poručily. Poručníka mohly si strany zříditi nejdříve na vysvědčení půhonu.6
Záznam o zřízení poručníka připisoval písař dvorský nad jménem příslušné strany
ustáleným obratem Committit (Bohunconi de Skrziple) super lucro et dampno.
Jestliže původové ustanovili na vzájem jeden druhého poručníkem pře, zapisovalo
se to obraty: Committit unus alteri nebo Committunt invicem a pod. Za vepsání
záznamu o zřízení poručníka do desk náležel 'písaři dvorskému poplatek jednoho
gro&e.7
1) Viz např. str. 112 čís. 307 nebo str. 161 (0 zřízení poručníka) v čís. 290 (str. 109 a 110).
čís. 412, kde roky opravovány osmkrát. Výslovně se připomíná v deskách zemských pů-
2) Viz např. str. 22 čís. 58, str. 109 č. 299, honnych bilych, Ze udélati si poručníka může
str. 111 č. 304, str. 112 čís. 307, str. 124 čís. 329, kdokoli jen k těm přím, „k kterým jest skutečně
str. 161 čís. 412. pohnán, nebo k kterýmž jest skutečně pohnal,
3 . a kteréž jest na svědčení póhonóv
9 ri např. i м "s o osobně vystál.“ (EMLER, Pozůstatky desk
' tt . ' zemských I, str. 165 čís. 77).
*) Viz např. str. 77 čís. 208. . 7) JIREČEK Ile, str. 496 čl. 19: od poruč-
6) Zřetelně se to poznává z umístění juxty** stvie I gro$....; to pisafovo prdvo.
