O půhonných přích na soudě dvorském. XI
Byl-li půhončím urozený lenník, mohl půhon vykonati osobně nebo skrze posly,
avšak byl-li půhončím ustanoven man nižšího řádu nebo man služebný, byl povinen
osobně najíti obviněného v jeho řádném sídle a oznámiti mu, od koho pohání
a ke kterému roku. Při tom mu měl také ukázati půhonný list. Nenašel-li pohna-
ného doma, ohlásil půhon jeho manželce nebo čeledi, a půhon i tak byl platný.
Nevypravil-li se však půhončí k vykonání půhonu osobně, mohl pohnaný namítati,
że nebyl pohnan fadn6.2 Rok pohnanému při půhonu daný neměl býti kratší dvou
a delší šesti týdnů. 9
Provedení půhonů osvědčoval půhončí obyčejně tak, že vraceje úřadu půhonný
list přitiskl k němu svou pečet.* Jinak mohl půhončí vykonání půhonu osvědčiti
zvláštním listem svým, který pak byl při úřadě uložen.5 To se dělo zvláště tehdy,
když půhončí půhonný list ztratil, nebo nechtěl-li mu jej pohnaný vrátiti. Někdy
konečně bývalo provedení půhonů osvědčeno také osobním přiznáním půhončího.6
O tomto osvědčení, že půhon byl proveden, učinil pak písař dvorský u příslušného
záznamu půhonných desk nad jménem pohnaného poznámku Testata est (rozumí
se: citatio),7 začež mu původ měl zaplatiti jeden groš.8
Půhončí byv poslán s listem úřadu na půhon, byl povinen úkol svůj vykonati
pod pokutou deseti hřiven stříbra, která příslušela samému sudímu dvorskému.?9
bato guatuor temporum adventus termino in
proximo coram 'nobis Prage aut nostras vices
gerentibus compareat indilate, Ulrico de Welwar
de iusticia responsurus. Fidem nobis execucio-
nis facias per impressionem sigilli tui ad pre-
sentes. Scriptum apud tabulas curie regalis
anno Domini MCCCCI feria VI in die s. Katherine,
sigillo beneficii nostri sub appenso.
1) Viz v tomto svazku čís. 138 na str. 51:
[Executor] dicit, quod Alssonem [citatum] perso-
naliter non invenit, sed familie et conthorali sue
notificavit. Podobné viz na str. 96 &is. 265, str. 145
č. 377. Stejný smysl má poznámka Non est in-
ventus pfipsaná nad jménem jednoho z pohna-
ných v čís. 276, str. 101.
2) Srv. str. 98 č. 270: Fridericus [citatus]
defendebat se, dicens non esse debito ordine
citatum. Když však bylo původovi proti němu
dáno právo stané, namítal pohnany zase quia
non est citatus ordine omagiali. Proto pani na
soudě zasedající nalezli, že půhončí Fricek z Eger-
berka má býti obeslán, aby prohlásil, jak půhon
provedl. Ten pak vyznal, quia Fridricum pre-
dictum non citavit personaliter, sed in-
timavit per quendam hominem, quia ipsum citat.
3) V DD. 30 na str. 21 je to zaznamenáno
větou: Citacio non debet esse maior sex ebdo-
madis, nec minor ebdomadis duabus.
4) To se v závěrečné větě půhonného listu
výslovně po něm žádalo (srv. napřed v pozn. 7
z předešlé stránky).
5) Viz str. 73 č. 198 pozn. 2: Fides facta
per litteram Alberti de Koldicz specialem. Jiny
příklad na str. 157 č. 403 pozn. 2.
8) Srv. str. 89 č. 239: Fides facta per re-
cognicionem ipsius executoris personalem nebo
str. 126, č. 332: [Executor] recognovit persona-
liter execucionem.
7) Poznámka ta je pravidelné zkrácena: t*.
Jenom v čís. 139 je plně vypsána. Správnost toho
čtení potvrzuje mezi jiným také poznámka v dru-
hé knize půhonné DD. 19, kdež na str. 245 je nad
jménem pohnaného! připsáno: Prima littera cita-
cionis testata est per litteram executoris specialem.
8) Viz JIREČEK uv. kn. str. 406 čl. 19: od
vysvědčenie [že půhon byl proveden] Z groš...;
to vše písařovo právo. i
9) Pokuta jest uvedena v první větě pů-
honného listu (viz pozn. 7 na str. X). Také v sou-
pise práv a požitků úředníků desk dvorských
(JIREČEK uv. kn. str. 405) čl. 11: Když který
man, maje k sobě list od úřadu, aby pohnal
druhého, a toho že by neučinil, propadl jest X
hřiven. Pak-li podruhé neučiní, propadne XX
hřiven a po třetie XXX. A ta pokuta jde na
samého sudieho, leč chce jaků v tom
milost učiniti. :
