D. XL—XLII. 129
D. XL.
Kdožby jaké summy půjčil lidem mladým, totižto pacho-
líku, nežby osmnácti, a děvečce, nežby patnácti let věku svého
- došli; aneb těm, kteříž by ještě v moci svých rodičův aneb po-
ručníkúv byli, bez vědomí a povolení rodičův; též sirotkům bez
vědomí a povolení jich poručníkův: takovau summau rodičové
ani. poručníci půjčujícímu povinnovati nebudau. A ti lidé mladí
i také sirotci, vkročíce v statky sobě náležející, budau potom
vůli míti, takové půjčky buď splatiti, aneb jich tak nechati.
Kdoby jaké summy půjčil lidem nezletilým aneb těm, kteří by v moci
rodičův neb poručníkúv byli, bez povolení jich: o takovau summu pûjéu-
jící přijdau.
D. XLI.
Rodiéové, kdyzby vám Pán Bůh dítky dáti ráčil, péči a:
zvláštní bedlivost o ně mějte, aby dobrému hned z mladosti
své zvykali, Pána Boha se báli, životův zahálčivých a rozpusti-
lých nevedli, učení aneb řemesel, k nimžby dáni, aneb k služ-
bám obráceni byli, aby pilni jsauce, své povinnosti věrně a
bedlivé vykonávali. Pakliby nedbánlivostí a. chaulostivosti vasi
to scházelo, tak Zeby dítky váše tudy v rozpustilosti a v ne-
pravosti se vydávali: právo přísně podle jich zaslaužení a vám
k zarmaucení i k hanbě trestati je bude.
Rodičové děti své hned z mladosti k dobrému veďte. Pakli byste
toho zanedbali a dítky vaše tudy v rozpustilosti by se vydávali; právo je
přísně vám k zarmaucení i k hanbě trestati bude.
DE TESTAMENTIS
et ultimis voluntatibus hominum.
O kéaftich a o poslední vůli lidí z tohoto světa
sešlých.
D. XLII.
I. Kšaft jest poslední vůle lidské spravedlivé uložení a
nařízení. Aneb jest jistý konečný a jako poslední úmysl o tom,
cožby aneb jakby kdo chtěl co po smrti své míti, aby to tak
Práva městská, 9
