р. XXXVI—XXXIX. | | 191
aneb v kterých pokojích a truhlách zaméen, specetfn, a právem
tak opatfen; a někdo by svévolně a z potupy práva takové
pečeti: odtrhal, pokoje aneb truhly aneb co jiného.zodmykal,
a na ublížení práva i také spravedlností lidských tak se toho
zmocňoval a dotýkati nenáležitě směl, a toby potom na koho
shledáno bylo: tehdy ten a takový v pokutu, kteráž na od-
bojníka práva se vztahuje, upadne. |
Kdoby se cizího statku zmocňoval a svévolně pećeti odtrhal, pokoje
nebo truhly zodmykal, v pokutu odbojníka přáva upadne.
II. Jest pak ten odbojník práva, kdožby ne pořádem práva,
ale mocí svau právu odpírati a ublizovati hledél. KteréhoZto :
pokuta jest hrdla ztracení. |
Odbojnfk práva jest, kdoZby ne pofádem právem, ale mocí svau právu -
odpírati a ubliZovati chtél; pokuta jeho.ztraceni hrdla.
DE EPHEBIS.
O lidech mladých.
D. XXXIX. |
I. Staré obecné jest přísloví, že jsau práva dobra a użi-
tečná za příčinau zlých obyčejův a škodných mravův zrostla a
svůj začátek vzala.
II.. Poněvadž se pak to na oko spatřuje, kterak lidé
mladí (když jim po jich rodičích statkové v ruce přicházejí,
a od poručníkův se postupují) skrze nabádání zlých neupřímných
a pochlebnych lidí své takové statky marně utrácejí, mrhají,
a než téměř na světě živi býti počnau, o své statečky přicházejí,
rodičům hanbu a přátelům svým krevním a příbuzným - žalost
i zármutek činíce: i pro pretrZeni toho zlého, toto se za právo
ustanovuje. | | }
III. Kdyžby koli sirotci k letům přišli, a jim od porué-
-níkův počtové učiněni a statkové postaupeni byli: tehdy ti
sirotci, kteříž lidé mladí do let pětimecítma věku svého slovau,
statkův svých s bázní boží náležitě abý užívali a jich marně
a hanebně, s nevěstkami, s pochlebníčky svÿmi neutrâceli.
