78 0 svédcich a svédomich.
pře položil ten, kterýž svědomí jich potřeboval, upadnau. Z kte-
réžto pokuty bude moci je pohnati, a o to k nim podle zřízení
zemského hleděti. Tak jakž smlauva Svato-Vácslavská, X. XXXII.
a XXXIV. šířeji o tom vyměřuje.
Kdoby potřeboval osoby stavu panského aneb vytířského, též lidí
jejich k svědomí: má toho na nich listem pod početí městskau jedním i
druhým požádati, a oni to učiniti povinní budau, pod pokutau v ceduli do-
loženau, jakž smlauva Svato-Vácslavská vyměřuje,
B. LXXXIII.
I. Kdożby v móstech lidi obecné, robotné, sedlské 'k svě-
domí vésti chtěl: má tomu, proti komuž by je vésti chtěl, ozná-
miti, nejméně na teyden před tím, když je vésti chce, místo jemu
jmenuje, „chce-li při tom býti, aneb koho na svém místě poslati,
že toho vůli má.“ Pakliby ten, proti komužby ty svědky vedl, tu
nebyl, ani žádného na svém místě neposlal: tehdy má ten
předce sobě svědky zříditi, a oni svědkové, čehož jsau v pravdě
povédomi, povinni budau vysvédéiti.
II. Než kdožby z stavův tak znáti druhému, že proti
němu svědky lidi obecné, robotné, sedlské vésti chce, nedal:
tedy jich před žádným saudem potom užiti moci nebude.
Kdoby lidi obecné, sedlské k svědomí vésti chtěl: má straně dáti
: znáti teyden napřed, místo jí jmenuje ; jinak jich svědomí užiti moci nebude.
Ш. A takovým lidem již jmenovaným má a povinen
bude ten, kdož je k svědomí vede, každému od míle dva groše
české dáti, aneb u písaře toho města položiti. A potom jim má tu
hned před přísahau, co svědčiti mají, oznámeno a předloženo býti.
B. LX XXIV.,
I. Což se kněží a jiných lidí duchovních 'dotýče, jestli žeby
kdo kterého z nich k jakému svědomí potřeboval, krom pří,
v nichžby se cti, hrdla a gruntův dotýkalo: ten každý kněz
aneb osoba duchovní, vezmauc to na své kněžství a přísahu,
kterauž biskupu svému učinili; budau povinni taková svědomí
těm, kdož jich potřebují, před vrchnostmi svými v městech
pražských vydávati. Kterážto svědomí jich od písařů přísežných
týchž vrchností přijímána a zapisována a pečetí té vrchnosti
zapecetována býti mají.
II. Než což se kněží po jiných krajích dotýče, ti též
týmž spůsobem svrchu psaným před děkanem, arcipřištem aneb
