86
Y
ké tak i pro německé dějiny. Veliká cena těchto kopiářů
pro historická studia tkví hlavně v tom, že je v nich opsá-
na značná část listin archivu české koruny, jejichž origi-
nál se nám již nezachoval. Když pak některé listiny, jež
jsou v kopiářích zaznamenány, byly označeny přímo za
výmysl Goldastův, dostala se otázka dochování kopiářů
archivu české koruny po prvé na přetřes v historické lite-
ratufe.) BohuZzel, badání v té véci od let osmdesátých
minulého století nepokroécilo ještě příliš daleko.
Je nasnadě, že vydavatelé edice Monumenta
Germaniae a to zejména IV. oddělení Leges, jež
7) Šlo tu o listy, jimiž byli zváni kurfiřti k volbě krále Adolfa
Nassavského a to zejmóna o list mohučského arcibiskupa Gerharda
ze dne 7. listopadu 1291 a list falckrabí rynského ze dne 7. prosince
1291, jimiž byl zván český král Václav II. k volbě římského krále
do Frankfurta (listem mohučského arcibiskupa na den 2. května
1292, listem falckraběte Ludvíka na den 30. dubna 1292). Monumenta
Germaniae historica, Constitutiones et acta publica IIL, str. 455—456,
čís. 468 a čís. 469. Originál listu mohučského arcibiskupa Gerharda
ze dne 10. května 1292, jímž oznamoval českému králi Václavu II.
zvolení Adolfa Nassavského za krále římského, a ienž byl kdysi
uložen v archivu české koruny, se nám rovněž nezachoval. Monu-
menta Germaniae historica, Constitutiones et acta publica III. str.
463, čís. 475.
Uvedené listy obou kurfiřtů (ze dne 7. listopadu a 7. prosince
1291) byly po nějaký čas považovány za nepravé; věřilo se totiž,
že byly vyhotoveny proto, aby byla podepřena teorie Švábského
zrcadla, hlásající, že k volbě německého krále bylo potřebí dvojího
pozvání a to od arcibiskupa mohučského a falckrabí rýnského. J. F.
Bóhmer, Regesta imperii inde ab anno 1246 usque ad annum 1313,
(Stuttgart, 1844), str. 364 podezříval bezdůvodně »arcipodvodníka«
Goldasta, pokládaje oba listy za »výrobek Goldastův«. Později
Böhmer upustil od svého podezření, opíraje se o svědectví Wat-
tenbachovo, ienZ pry »vidél originál«, kteréZto tvrzení se
ovšem zakládalo na omylu. Potom platily oba listy po delší dobu
za pravé, až teprve Harnack (Das Kurfürstencollegium, str.
267—268) vyslovil své pochybnosti o jejich pravosti. Na obranu je-
jich pravosti vystoupil proti Harnackovi P. Scheffer-Boi-
chorst v pojednání »Zur Geschichte der baierischen und der
pfälzischen Kur« (Sitzungsberichte der philosophisch-philologischen
und historischen Classe der k. b. Akademie der Wissenschaften zu
München, Jahrgang 1884, str. 495 a sl.), jež bylo znovu otištěno
v Eberingových »Historische Studien« (Heft VIII., 1897, str. 338
a sl.). Scheffer-Boichorst vytýká Harnackovi, že vyslovil příliš na-
kvap málo zdůvodněný odsudek, neuváděje nijakého významnějšího
dokladu o jejich nepravosti. Obzvlášť důležitým dokladem pravosti
obou listů bylo podle Scheffer-Boichorsta jejich dochování v kopiá-
řích českého korunního archivu, v nichž byl také zaznamenán zmí-
něný již list mohučského arcibiskupa Gerharda o volbě Adolfa
Nassavského králem římským, vydaný dne 10. května 1292 české-
mu králi Václavu II., jehož originál je dnes již rovněž ztracen.
