36
steinfeldského ke šťastnému výsledku protivenství, jež stihla biskupa olo-
muckého, a o přímluvě za opata prémonstrátského Rainera, jenž v úřadě
svém neměl valně štěstí. Jako v obou druhých psaních, naříká i zde Oldřich
biskupovi na chorobu svoji, jež mu nedovoluje urovnati osobně nesnadnou
záležitost řádovou a poukazuje na zkušeného opata Gezu ze Strahova.
Biskup Jan výslovně jmenován jest zde údem fádu prémonstrátského (»circa
ordinem, quem professi estis«), a tak není Zádné pochybnosti o správnosti
listu tohoto. Skoda jen, Ze nelze jistě říci, kterého biskupa se týká list ten,
neboť seděli toho času na biskupském stolci olomuckém dva Janové po
sobě, obadva ze řádu prémonstrátův. Hned po smrti přeslavného Jindřicha
Zdíka (1150., 25. června) jmenován byl ještě před pohřbem jeho Jan III.
od vévody Vladislava za nástupce jeho a posvěcen byl téhož roku od
Jindřicha, arcibiskupa mohučského. Kanovník Vincenc i mnich sázavský
výslovně nazývají biskupa Jana řeholním kanovníkem prémonstrátským ze
Strahova. !) Za tohoto biskupa vznikl prémonstrátský klášter v Hradišti
u Olomouce, jehož si byl již předchůdce jeho tak snažně přál. Týž biskup
staral se pilně o zbožná nadání, jež určena byla za předchůdce jeho Zdíka
i rodiče jeho, jak vyplývá z listu želivského opata Godšalka r. 1151.?)
Jan III. zemřel 19. února 1157., a nástupcem jeho jmenován byl Jan IV.
Holý (1157.—1172.), opět ze řádu prémostrátského, dosud opat kláštera
litomyšlského.%) Kdyby lépe znám byl rok úmrtí opata strahovského Gezy,
jemuž probošt Oldřich podobné psaní psal stran opata Rainera, tož bylo
by snáze možno určiti, kterého biskupa Jana pisatel prosil za pomoc a
radu. Nesprávně však poznačuje F. W. E. Roth ve svém vydání listů Oldři-
chových (č. 20.) biskupa moravského Jana bez přídavku a s chybným leto-
počtem 1150—1172.
Jako biskupové Daniel v Praze a Jan v Olomouci přišli ve vrchní
duchovní správě své církve českomoravské často do styků s proboštem
steinfeldským Oldřichem, tak bylo tomu ještě více u opatů mladých klá-
šterů našich, kteří udržovali s mateřincem svým čilou korespondenci a ča-
stěji se i s probošty tamními scházívali. Věc sama leží na snadě. Prémon-
strátům v Čechách a na Moravě scházela tehdy ještě ústřední zařízení,
zvláštní cirkarie začala se teprve tvořiti, a proto platila dosud práva otce-
opata steinfeldského. Pilný čtenář listin a kronik klášterních musí doznati,
pozoruje rozvoj řádu, že dovedli preláti steinfeldští vybírati pro nové klá-
štery naše za opaty muže rázné a důmyslné, již zvěčnili jméno svoje
v dějinách národu. V první řadě stojí známý již Gezo (Geizo, Giezo),
první opat strahovský, před tím kanovník-kustos při dómu v Kolíně nad
Rýnem, kdysi muž bohatý a rozkoší milovný, po obrácení svém následkem
1) Fontes Rer. Boh. II. 420 a 263. Viz též Historiae et annales Windberg. ad a
1167 (Mon. German. XVII. 562).
*) Boczek, Cod. Dipl Morav. I. 264. п. 286, mylně k r. 1152. Fontes
l c. 491.
*) Mon. Boic. XIV. 96.
