35
livá péče biskupova o klášterní ústavy, svěřené úřadu jeho. Oldřich děkuje
oddaně za to pozvání, ale nemůže mu pro chorobu svou vyhověti. Ze
slov jeho vane jakási obava o biskupa ve světských vécech jeho (inter
mundi huius turbines, inter procellas presentis vite incolumem), co£ lze
snadno pochopiti.
Jiný list Oldřichův (č. 11.), psaný biskupu Danielovi, obsahuje ráznou
odpovéd’ (lectis litteris caritatiis vestre) na žádost biskupovu o ponechání
jakéhosi řeholníka prémonstrátského mimo klášter. List ten jest stručný
a řízný, záležitosť jeho tatáž, jako v listě (č. 10.) k opatu Gezovi na Strahov.
Oldřich dokazuje, že žádá biskup od něho něco, co naprosto jest proti
pravidlům řádovým, jež nedovolují bratřím prémonstrátským přebývati jinde
než v klášteřích řádu toho nebo na statcích jemu patřících. A že biskup
až posud u sebe měl bratra řeholního, jménem R., trpěl to Oldřich jen
ze zvláštní úcty a lásky ku vznešenému příznivci řádu, což však nyní mělo
přestati. Jak se zdá, jde tu vůbec o tohoto bratra R., jenž snad dlel od
nějaké doby na dvoře biskupském a jejž by byl Daniel rád podržel u sebe,
kdyby proti tomo nebyl se opřel Oldřich jako protivník přání toho, obá-
vaje se při světských zájmech biskupových o duševní blaho řádového toho
bratra. Jak z jiného listu (č. 10.) patrno, předpokládá Oldřich přítomnost
biskupovu v Praze, a tak bude listy oba (č. 10. i 11.) položiti před r. 1158.,
rok výpravy české do Vlach.
Za moudré správy opatů udržel se řád prémonstrátský i po smrti
biskupa Daniele (1167) na výši slávy své a měl všude v klášteřích svých
veliký počet bratří. Podotknouti sluší, že několik prémonstrátů strahovských
doby této dospělo i mezi vyšší duchovenstvo, ano povýšeno bylo dokonce
na biskupský stolec v Praze, tak na př. Gothard (umřel před svěcením
10. března 1168.), Bedřich (f 31. ledna 1179.); Valentin (f 6. února
1182.) a Daniel II. (j 30. března 1214.). Biskup Jindřich Břetislav (1+ 1197.)
a někdejší arcibiskup solnohradský Vojtěch (j 1200.) byli chovanci klá-
štera strahovského. Také v Olomouci povolána byla celá řada prémon-
strátů strahovských za biskupy, a to po smrti Zdíkově (f 1150.) Jan IIL
(1151.—1157.), Jan IV., dotud opat v Litomyšli, (1157.—1172.), Dětleb
(1172.—1181.), Pelhfim (1182.—1184.), Kajim (1184.—1194.) Engel-
bert (1194.—1199.) a Jan V. Bavor (1199.—1201.) Proto chválí právem
všichni spisovatelé souvěcí i pozdější slávu kláštera strahovského, a Du-
bravius !) nazývá jej semeništěm biskupů.
Jeden z listů Oldřichových (č. 8.) zaslán jest Janovi, biskupu morav-
skému, týkaje se záležitosti opata Rainera, o němž později promluvíme.
Jest to záležitost choulostivá, jež obsažena jest ještě ve dvou předcházejí-
cích listech (č. 5. a 7.). Ale nesnadno jest dokázati, kterému biskupovi
Oldřich list svůj psal, a proto neurčitou jest i doba, kdy se tak stalo.
Z listu samého dovídá se čtenář toliko o blahopřání starostlivého probošta
”) Hist. Bohem. L. 12.
3*
